Necenzurujeme.cz

Nepomůže alkohol, nepomohou prášky. Chce se to porvat a k tomu fyzickou námahu – to je nejlepší antidepresivum. Nebojte, nebudu si tu stěžovat, jen jsem se chtěl podělit o jeden zážitek. Neprožívám nejlehčí období. To je tak, když se na vás „někdo“ vyspí a ostatní věci a události se přidají. Někdo se stará a tak jsem za letošní rok zažil už dva mediální útoky a to dosti bezohledné. Bráním se jak umím, bohužel i za cenu podávání trestních oznámení. Někdo mi tímto způsobem likviduje firmu, rodinu i moje zdraví.

Nežije se v takové chvíli lehce, věřte mi. Minimum spánku, 12 až 14 hodin práce denně i o víkendech, ve snaze zachránit téměř nezachránitelné. Ale nejsem člověk, co by se vzdával. Když člověka něco srazí na kolena, měl by vybičovat vždycky zbytky sil a vstát, jinak na té zemi zůstane. Ale jak jsem napsal, nebudu si stěžovat. V tomhle nelehkém období je jedinou krátkodobou relaxací zahrada – na hodinu na ní uteču, zaleju keře, květiny, borovice. Mám moc rád borovice. Jsem zvědav, kolik na zahradě za pár let zůstane místa, každý rok něco vysadím...

V sobotu jsem z toho všeho byl v nedobrém stavu, dá se říct spíš v těžké depresi. Utekl jsem na zahradu, hlavu svěšenou za proudem vody tekoucí ke kořenům stromů. Bylo mi mizerně, ani ta voda a zahrada nezabíraly. Najednou jsem zvedl hlavu a to co jsem uviděl mne vyhnalo ze zahrady pro fotoaparát a pak jsem rychle cvakal, abych vše stihl zdokumentovat. To, co jsem uviděl díky tomu, že jsem zvedl hlavu mi udělalo hezky, dnes, v neděli už je mi líp a hlavu mám zvednutou. Nevím co mne ještě čeká, ale porvu se.

Tak až na tom budete někdy tak špatně, že nebudete vědět kudy a jak dál, zkuste zvednout hlavu. Třeba neuvidíte to, co já v sobotu, ale věřte, že vám to pomůže. No, a pokud byste neuviděli to co já, tak se podívejte pod tento blog.... hezký den a dny další vám všem.