Necenzurujeme.cz

Podle kodexu bloggera nemáme reagovat na kolegy bloggery. Nebudu reagovat a jmenovat kolegu, ale po přečtení jednoho blogu se mi zpotily ruce a to téma mi nedalo spát, že to prostě musí ven. Dočetl jsem se v jednom blogu, jak se někdo otevřeně přiznává k pedofilii, konstatuje že je pedofil a za to dodává „no a?“. Pak jsem si přečetl reakce na blog a nedalo mi si o tíé problematice něco nastudovat a pak reagovat.  Vyjadřuji se zejména k problematice, nikoli k osobě blogera a těch, kteří na jeho blog reagovali. Ale ještě více se musím vyjádřit k těm, kteří jej bez jakékoli znalosti této problematiky odsoudili.

V článku jsem se dočetl o tzv. neškodné pedofilii pisatelově. Prostě něco jako že pedofil je taky jenom člověk a že když dětem neubližuje, je úplně normální. Naopak, je krásné, jak má děti rád. Hlavně se mu líbí malé holčičky. Dočetl jsem se, jak je zcela normální se jako heterosexuální dospělý muž zamilovat do dcerky sousedů, které bylo 6 let. Kochal se pohledem na její světlé vlásky, utápět se v jejích očích a její věčný úsměv mu pokaždé dokáže zvednout náladu. Její bezprostřednost a energie ho dokázaly vytrhnout z letní letargie a on se po dlouhé době začal opět cítit šťastný. Se šestiletou holčičkou.Podle odborníků je to pravda.

Autor svoji obhajobu završuje že vlastně děti mohou být šťastné, protože je pedofil a tím jim zpříjemňuje život. Přiznává ale zároveň, že byl několikrát v pokušení sexuálních pudů, ale dokázal je ovládnout, protože holčičku miluje (!). Dokonce má rád kamarádku toho děvčete a se souhlasem rodičů s oběma děvčátky tráví veškerý volný čas. Dovolím si ale přece jen otázku: Co by ti rodiče, souhlasící s tím, aby si dospělý člověk hrál s jejich 7 letými holčičkami udělali, kdyby zjistili, že se ten hodný pán veřejně přiznal k pedofilii?

Autor prohlašuje, že pedofilové nejsou divoká monstra, číhající na děti. Pedofilové jsou lidé, kteří se dokážou přetrhnout, aby udělali dětem radost. Pedofilové jsou lidé, kteří pokud mohou, tak věnují dětem všechen svůj volný čas. Pedofilové jsou lidé, kteří se kromě své erotické náklonnosti k dětem od ostatních nijak neliší. Pedofilové jsou lidé, kteří své sexuální představy ve většině případů nikdy nerealizují. Pedofilové jsou lidé, kteří si nezaslouží být považováni za odpad společnosti. Ano, jsem si vědom že pedofil se nerovná pedofilní deviant. Jsem si vědom toho, že autor má pravdu, ale....

Proto si dovolím předchozí odstavec nechat bez komentáře, ať si každý udělá svůj názor sám. Neodsuzuji autora, jen se ptám a studuji nejen wikipedii. Vím, že mezi „pedofilií“ a pedofilním sadismem či deviací je obrovský rozdíl. Vím, že je mezi námi mnoho pedofilů, kteří si svůj stav uvědomují a dítěti by neublížili. Ale ptám, jak silná či tenká hranice je, aby ruka, hladící vlásky děvčátku nesklouzla jinam? Pokud si dospělý jedinec sebekriticky uvědomuje, že je pedofil, pak si musí uvědomovat že se mu nemusí vždy podařit sexuální pud udržet na uzdě. Nejde jen o to, zda dítě znásilní či nikoli. Pokud miluje malé dítě, chová se podle toho k němu. Chová se jinak než ostatní a i svým chováním může tomu malému 7 letému děvčátku ublížit, narušit jeho přirozený sexuální vývoj, protože se k tomu dítěti chová přece jen trochu jinak, než ostatní dospělí. Nebo ne?

Na druhou stranu musím ostře protestovat proti lži, která se včera večer objevila v jednom blogu a tváří se jako citace odborné literatury - cituji: "Pedofilie je mentální onemocnění, kde je hlavním zaměřením sexuální aktivita s dítětem mladším 13ti let. Škála aktivit je široká, a týká se například obnažování se a masturbace v přítomnosti dítěte, svlékání nebo osahávání a mazlení, někdy dochází k orálnímu sexu či dokonce plnému pohlavnímu styku." - to je nesmysl a lež!

Dočetl jsem se, že podíl populace, který při falografickém vyšetření vykazuje na „dětské“ podněty stejnou nebo výraznější reakci než na „dospělé“ podněty, udávají výsledky studií spíše v desítkách procent, zatímco podíl lidí považovaných z důvodu pedofilie za úchylné (deviantní, parafilní) bývá obvykle udáván spíše v jednotkách nebo desetinách procent.

Definice obsažené v klasifikacích „duševních poruch a poruch chování“ se omezují na konfliktní aspekty a projevy, které jsou obvykle za příznačné pro pedofilii, tedy nutkavost tužby po zakázaných sexuálních aktivitách s dětmi nebo stres způsobený jejich nemožností. Nemusí pak být zřejmé, zda do definice spadá pouhé erotické zaměření na děti, pokud svému nositeli ani dětem nepůsobí žádné problémy. Naopak do těchto definic spadají i případy tzv. „nepravé pedofilie“, kdy se sexuálních kontaktů s osobami pod zákonnou věkovou hranicí dopouští někdo, kdo nemá převažující erotické zaměření na děti. kritici vytýkají americkému manuálu DSM nekoherentnost, protože slučuje do jedné diagnostické kategorie „pravou“ i „nepravou“ pedofilii a obsahuje sporná kritéria (minimální věkový rozdíl „partnerů“ nebo „objektu“ touhy 5 let, minimální věk diagnostikované osoby atd.).

Pravá pedofilie – jinak také preferenční, strukturální nebo fixovaná. Jejím protikladem v rámci uvažovaných příčin sexuálních kontaktů s dětmi je takzvaná pedofilie nepravá, situační, příležitostná, náhražková, regresní nebo incestní. V té souvislosti bývají zvlášť zmiňovány ještě sadistické příčiny sexuálního kontaktu, zneužití nebo násilí. Ucelená teorie pedofilie dosud nebyla vytvořena, resp. není obecně užívána. Mnoho odborníků je si vědomo, že značná většina pedofilně disponovaných osob neprojevuje patologické ani kriminální příznaky, ale tato oblast zatím zůstává za okrajem zorného pole vědy.

Na druhou stranu skupina poslanců v důvodové zprávě jejich návrhu novely trestního zákona uvedla: „Po internetu si osoby s pedofilními sklony vyměňují nebo prodávají fotografie a videonahrávky dětí, včetně dětských pornografických materiálů. Současně na svých chatových místnostech probírají své postoje, pocity a sexuální zážitky. Vzájemně se utvrzují v tom, že jejich sexuální orientace není nic špatného a že bude jednou společností akceptována a respektována tak, jako je v současnosti akceptována a respektována homosexualita. Tím dochází k nebezpečné relativizaci pedofilní orientace. (…) Tyto osoby rovněž prostřednictvím dětských chatových místností navazují kontakt s dětmi, který v mnoha případech může směřovat až k navazování kontaktů osobních.“

Pokud si dospělý heterosexuální muž uvědomuje, že je pedofil a má jak sám píše odvahu se k tomu veřejně přiznat (byť pod přezdívkou a bůhví čí fotografií), pak doufám, že již před časem se stejnou odvahou navštívil odborného lékaře a začal s intenzivní léčbou. Zejména by ale myslím měl mít dost odvahy k tomu, aby se s těmi děvčátky přestal stýkat. Když pedofil přizná, že měl několikrát silný sexuální pud, ale že jej ovládl, je jisté, že takovou situaci zvládne vždy?

Ano, autor měl odvahu, ale k ní musí mít i odpovědnost a já doufám, že ji má dostatek. Jen se ptám zda a pokud ano, tak kolik dětí bylo znásilněno a pak třeba i uškrceno pedofilem, který „to měl pod kontrolou“ celá léta. Nedělám z pedofilů zrůdy, jen se ptám, jestli mají věc opravdu pod kontrolou za asistence lékaře. A ptám se, zda rodiče dětí, se kterými si pedofil hraje a jeho problému vědí. Nerad bych, aby bylo další dítě znásilněno a následně uškrceno, aby pak jeho matka zemřela „nešťastnou náhodou“ díky kouřícímu kotli. Jak dlouho budeme lhostejní k osudům ostatních dětí jen proto, že se nás to „netýká“?.

Ptám se co se stane, když neškodný pedofil, často nijak neléčený, jednou neudrží pudy na uzdě, třeba pod vlivem sklenky alkoholu? Ptám se, zda všichni pedofilové mají svůj stav pod LÉKAŘSKOU kontrolou. Na druhou stranu se musím zeptat ostatních, kteří blogera, který se k pedofilii přiznal slepě odsoudili, zda si o této problematice před svojí reakcí studovali 5 hodin, než tu reakci napsali.

ZDROJ: http://cs.wikipedia.org/wiki/Pedofilie#Prav.C3.A1_a_neprav.C3.A1_.28situa.C4.8Dn.C3.AD.2C_n.C3.A1hra.C5.BEkov.C3.A1.29_pedofilie