Necenzurujeme.cz

Je to už prakticky tradice. Kdykoli se v naší české kotlince někdo rozhodne spustit nějaký nový systém, pak ten bývá zpravidla inzerován jako výrazné vylepšení, umožňující lepší dostupnost pro lidi, lepší přehlednost, odstranění zcela zbytečných a tuplovaných návštěv různých ouřadů a tak vůbec.

No a pak nastane dlouho očekávaný den D a ono - NIC. Nefunguje to – nevíme sice proč, ale nejspíš to budou jen nějaké drobnosti, odladění systému, nedostatečné spojení, špatný signál, příliš mnoho signálů. Odpovědní zasednou a vydají prohlášení, že se na tom maká a že brzo to bude určitě fungovat, je ne prozatím si lidi budou muset vyřešit věci náhradním způsobem – většinou stačí jen si všechno potřebné ještě několikrát nakopírovat, ouředně ověřit a v sedmi kopiích dodat na přepážku nějakýho ouřadu, který to všechno očuchá a prověří a pak do dovalit na jiný úřad, kde budete zaregistrováni jako potenciální kandidáti na přednostní řešení, pro případ že by se to skutečně povedlo.

Příkladů by se dalo najít více – přímo legendou bylo na několikrát až mnohokrát opakovaně spouštěný elektronický registr vozidel, který pořádně nešel snad rok, přičemž se ukázal, že na vině byla nejspíš skutečnost, že zakázku dostala společnost, která si počínala zcela diletantsky a s podobnými zakázkami z minulosti měla zkušenosti asi jako eskymák s ledničkou.

Veřejnosti možná méně známá kauza pak byla se systémem likvidace a hlavně přepravy nebezpečného odpadu. Ten léta fungoval na principu (tuším) sedmi kopií jednoho formuláře – první kopie zůstala původci odpadu, druhou si nechal přepravce, další pak zůstávala na skládce  či v zařízení kam se odpad transportoval nebo likvidoval, další náležel statistikům, krajským úřadům a pánbůh ví komu ještě, všude přibývala razítka jako ony pověstné houby po dešti a kontrolní úřady měly v případě potřeby celé hromady papíru v nichž se mohly dle své libosti rochnit a hledat chybějící razítko či podpis. A tak byl vytvořen systém nový – moderní elektronický, prakticky automatický, který měl tuto byrokracii zcela odbourat. Přišel den D a…NIC. Nefungovalo to a chudákům zúčastněným nezbyla než znovu natáhnout klotové rukávy, zakoupit náplně do razítek, pořídit náhradní formuláře (ty původní už nebyly platné) a začít zase pěkně sázet berany a podpisy a ověření a tak vůbec. Bum!..Bum!...Bum!…kontrola!… a Bum! Trvalo to rok.

Poslední případ – už mnou nahoře zmíněná Lítačka – (možná) roky ohlašovaný systém, který měl být daleko a daleko lepší než prokletá předchůdkyně Openkarta proklínaného Béma. Mělo to fungovat bez frobt, na internetu, zakoupíš z domova, zaplatíš z domova a pak už jen pípneš a….NIC!

Revizor tvůj kousek plastu očmuchá svým přístrojem a máš smůlu – kupón se nenahrál, účtenku nemáš (na co taky, když ti internet tvrdí že je vše OK), jseš „černej“ a zaplatíš pokutu. Není papír, není jízdenka, plastkartu si můžeš strčit  do p…eněženky a jít si stěžovat. Vedení tramvajáků a profesí podobných už přispěchalo s vysvětlujícím prohlášením, že je to ve zkušebním období, že revizoři mají pokyn jednat shovívavě a taky že příčinou nejspíš budou zastaralé mašinky přímo v tramvajích a autobusech.

Pochopitelně je možná náprava – teď už ale budu raději citovat: „stále může docházet k tomu, že část informací  o platných kuponech se ne vždy správně přenese do všech odbavovacích zařízení a počítačů revizorů nebo průvodčích, proto může pak nastat problém při kontrole“, a dále „ Pokud se cestujícímu stane, že revizoři nebo průvodčí nemůžou kupon načíst, lze platnost průkazu ověřit buď daňovým dokladem, nebo takzvaným online dotazem, který podá kontrolující osoba a přes který může zjistit, jestli je karta opravdu platná, nebo ne“ a nakonec že „Pokud přesto po cestujících chtějí, aby si jízdenku navíc koupili, cestující mají možnost si ji po zakoupení nechat proplatit provozovatelem Lítačky, operátorem ICT.Žádost musejí cestující poslat e-mailem na info@pidlitacka.cz, kde uvedou místo, datum a čas, kdy se situace odehrála, pak číslo nefunkční karty, oskenovanou jízdenku, kontaktní e-mail a číslo účtu. Operátor ICT pak cestujícímu na uvedený účet zpětně pošle peníze za jízdenku navíc, kterou si byl nucen zakoupit i přesto, že měl nový kupon zakoupený." Konec citátů. (Zdroj: https://praha.idnes.cz/praha-litacka-ctecka-doprava-kontrola-pokuta-revizor-metro-mhd-pid-1dq-/praha-zpravy.aspx?c=A180917_427495_praha-zpravy_nuc)

 No hlavně, že je to všechno jednodušší… nebo ne?

Ani nevím proč, ale už když jsem sedal ke klávesnici s myšlenkou na tenhle článek, měl jsem v hlavě dnes už legendární hlášku z filmu „Marečku, podejte mi pero“. Jiří Sovák se ptá Petr Brücknera, který jezdí na jakémsi stroji za traktorem. „ Jak to běhá?“ Běhá to dobře…ale neseje“ a na to Sovák:“ Ale to je u secího stroje závada dost podstatná, nemyslíš?“.

Tyhle tři větičky totiž i poletech naprosto přesně popisují co se s Lítačkou děje. Běhá to dobře, lidi to kupují, ale jinak je to, s prominutím, poněkud na hovno.

Ale ještě mne napadá jedna možná varianta a paralela s tímto krásným filmem – Sovák byl nucen trochu přidat, aby měl podporu ke studiu (byť o studium moc nestál), pražští odpovědní radní jsou nuceni nasbírat nějaké bodíky před volbami ( ale tady jsem si jist, že oni o další období na teplém místečku stojí velmi). S lítačkou se jim to ale moc nepovedlo.

Hezký den.