Necenzurujeme.cz

Parlament (námi zvolený) totiž dnes schválil novelu zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, a to dost podstatným způsobem.

Minimálně ve dvou nově schválených paragrafech se totiž objevuje úplně nově pravomoc Policie české republiky, která tam doposud nebyla.

V nově koncipovaném paragrafu 8, který až dosud měl jediný odstavec, se objevuje najednou odstavců šest. Prvních pět  - stejně jako dosud – stanovuje pravomoc povolujícího orgánu (tedy Úřadu), a to včetně dosti ošemetné pravomoci stanovit oznamovateli jiné místo ke shromáždění, než by oznamovatel původně chtěl, bez toho, že by třeba byla nějak nastavena pravidla.

Jako vrchol následuje paragraf šestý - a ten poslední je dosti výživný – raději doslova: „Není-li zástupce úřadu přítomen nebo vyžadují-li to okolnosti na místě, zejména rozsah či povaha shromáždění, může podle odstavců 3 až 5 obdobně postupovat příslušník Policie České republiky (dále jen „policista“)“.

Velmi podobné ustanovení se našim nejmoudřejším podařilo vklínit i do paragrafu 12, který pojednává o možnostech a postupech v případě, že se shromáždění koná přes zákaz Úřadu nebo není oznámeno vůbec – i tady se razantně změnila pravomoc policie – znovu raději citace: „Nekoná-li zástupce úřadu nebo je-li zástupce úřadu nepřítomný, může shromáždění rozpustit i policista a dále zástupce krajského úřadu, v jehož správním obvodu se shromáždění koná, nebo Ministerstva vnitra; ustanovení odstavce 5 se použije obdobně. Jestliže byl úkon směřující k rozpuštění shromáždění proveden bez přítomnosti zástupce úřadu, policista nebo zástupce správního orgánu podle věty první vyrozumí do 15 dnů úřad o provedeném zákroku“. Tady je – dle mého – špatně to, že zmíněný „policista“ vlastně může rozpustit jakékoli shromáždění, bez toho že by ověřoval pravidla zmíněná v předchozích odstavcích. A pak má ještě k tomu 15 dnů na to aby si důvody opatřil.

Nemám rád spojení „policejní stát“ – ani jako volební argument, ani jako potenciální hrozbu, ani jako pomyslné strašidlo demokracie. Leč – to co jsem si přečetl v návrhu zákona, a pokusil se domyslet do důsledků, mne rozhodně nijak netěší.

Vezměme konkrétní – byť fabulovanou situaci. Rozhodnu se uspořádat shromáždění (třeba) za práva tlouštíků na život bez diety. Seberu se a půjdu to oznámit Úřadu a ten mi sdělí, že to nemůžu pořádat (třeba) na Letné, kde by se mi to líbilo a stanoví mi ( v souladu s pravomocemi) že se máme sejít před spartakiádním stadionem na Strahově. A pozor – aspoň dle mého laického názoru – mi to nmeusí nijak zdůvodňovat. BUM! Tlouštíci se tedy sejdou na Strahově nebo v nějaké jiné prdeli světa, kamje Úřad ve své blahovůli pošle.

Ale to není všechno – předpokládejme, že tlouštíci se skutečně někde sejdou, a v okamžiku kdy se vrchní tlouštík pokusí něco prohovořit do mikrofonu, objeví se místní policista strážmistr Flanderka a shromáždění rozpustí (opět v duchu pravomocí mu udělených), bez toho že by musel zabývat tím, jestli se shromáždění podstatně neodchýlilo od oznámeného účelu (§3), jestli jeho účastníci při něm páchají trestné činy (§4). Znění paragrafu 6 mu totiž žádnou z těchto povinností neukládají. No, a pak se sebere, opráší na vachcimře psací stroj a má 15 dnů na to aby k tomu sesmolil zprávu.

Ano – zjednodušuji a zobecňuji, leč takto uzmuté kousky svobody se nám už nikdy nevrátí.

A abych jen nehanil zmíněnou novelu – našel jsem tam i něco přínosného – v § 6, odst. 5, písm. c)  je totiž stanoveno, že svolavatel je povinen „ být přítomen na jím oznámeném shromáždění“, což beru jako jednoznačný pozitivní posun, protože tím pádem by se snad už nemělo stát, aby takové hovado, jako je například jistý Cemper , dokázalo prakticky zablokovat již legálně povolenou demonstraci tím, že oznámí sedmnáct protidemonstrací na všech možných přístupových trasách.

Hezký  - byť zase o něco méně svobodný - den.