Necenzurujeme.cz

Také jsem ranní pták, takže dne jsem již klem šesté dřepěl u počítače a začínal něco chystat, jako kulisa mi za zády hrála televize a pořad Dobré ráno na ČT 24. Tak nějak nevím, co si mám v poslední době o tomto programu myslet – zprávy jsou každou čtvrthodinu slovo od slova opakovány a nově jsou takto prezentovány i rozhovory s některými hosty. To mne potrefilo také dnes.

Někdy po sedmé jsem byl nucen přestat psát, protože mne zaujalo téma – zážitky mladé lékařky z uprchlického tábora v Řecku. Jakási Markéta Horská, snad vystudovaná, ale evidentně nikde nepracující lékařka sdělovala své zkušenosti s uprchlíky. Zajímavé to bylo, jen co je pravda.

Například jsem se dověděl, jak je to snadné se takto někam vydat: „Kamarádka mi zavolala, že jedou na Balkán a jestli chci jet s nimi, tak za hodinu na Smíchově.“ A jen přijela tak zjistila, že je tam jedinou lékařskou na celý ten ansámbl.

Také povídala, jak sledovala zprávy z domova a nemohla se dosti vynadivit nad názory naší veřejnosti. Nemůže pochopit, že lidé mají naprosto zkreslenou představu o těch stovkách a tisící žen a dětí bez manželů (ti jsou údajně v Německu a rodinky chtějí za nimi i za cenu, že putují bez prostředků, o hladu bez očkování, po cestě rodí další členy rodiny a pak jsou nuceny strádat v uprchlických táborech), že v táborech naprosto převažují ženy a malé děti, mladí muži tam prakticky nejsou a ona prostě nechápe, že my nechápeme, že naší první prioritou je jim pomáhat.

Dále se zmínila o tom, že spousta lidí u nás chce ty to lidi střílet a dokonce nahánět do plynu.

Velkým problémem je dle paní doktorky školní docházka uprchlíků, kteří i několik let nechodí do školy - jak příklad uvedla matku jakéhosi patnáctiletého dárečka, která hořekovala, že studia chtivý synek už pět let školu nenavštívil a dokonce tak zapomněl i číst. Bodejť by chodil do školy, když ho matka tahá jako kočka koťata po Turecku a bůhví kudy ještě.

Chvílemi v tom byly zajímavé rozpory - celý hovor byl stavěn, jako že to je zkušenost z její první cesty, ale najednou se paní doktorová zmínila o tom, že nikde jinde tolik opuštěných žen a dětí neviděla. Kde jinde, když předtím nikde nebyla?

Také byl vyprávěn zážitek z noční hlídky na pláži, kam připlula stará „vyřazená“ loď na na ní bylo, tuším, třistapadesát Kurdů bez jediného člověka posádky. K přepravě nelegálů se totiž používají výhradně staré, „vyřazené“ lodě a „pašeráci s těmi lidmi nejezdí“. Tady bylo zase zajímavé, že paní doktorka najednou nějak zapomněla přitvrdit na strunku soucitu a nezmínila skutečnost, že ti „Kurdové“ určitě byly pouze ženy a čerstvě narozené děti a určitě ne žádní mladí mužové. Také je špatné, že výlov podobných transportů z moře jsou jen a jen dobrovolníci, přičemž dle paní pomáhací doktorky by tam měli hlídkovat profesionálové.

Celý rozhovor paní doktorka prezentovala s výrazem, který jsem si pro sebe definoval jako tupě nadšený, šťastný až slunečný,  na závěr pak na otázku, jestli vyrazí znova odpověděla, že řeší dilema, jestli si má (myšleno asi konečně) nějakou práci v Česku nebo jestli má využít nabídku jisté neziskovky a jet pomáhat za se někam jinam, mimo jiné se přitom zmínila, že by se tak ráda podívala do Jordánska a ještě někam (tu lokalitu jsem zapomněl, ale určitě to nebyla Sýrie).

Musím říci, že už dlouho jsem takhle prvoplánovou a současně naivně průhlednou (nebo průhledně naivní) demagogickou skeč neviděl. Co mi ale hnulo žlučí nejvíc, bylo to, že celkem se to za ty tři hodiny vysílalo minimálně dvakrát, možná i třikrát a navíc výňatky z toho byl ještě střihány do zpravodajských vstupů jako důkaz o hrůzostrašné situaci nelegálních migrantů a současně o hrůzostrašném přístupu české společnosti k těmto chuděrkám.

No, abych to nějak uzavřel – myslím, že nejstručnějším a nejpřípadnějším zhodnocením tohoto způsobu rána se mi jeví větička sice poněkud neslušná, ale zato zcela výstižná: „To by člověk blil, vašnosti!“.

Hezký den.