Rohlíky vs. elektřina aneb proč u elektřiny neplatí tržní prostředí
Neustále slýcháme, že za současnou velmi drahou elektřinu může „trh“ a že je to zcela přirozené. V tomto článku popisuji, proč to není pravda a proč by za tržních podmínek k takto drahé elektřině nikdy nedošlo.
Představte si, že by některý pekař, který má výrobní náklady dejme tomu 2 Kč za rohlík, začal prodávat tyto rohlíky za 50 Kč za kus. Asi všichni tušíte, jak by to dopadlo. Nikdo už by si od něj nekoupil ani rohlík, onen vypečený pekař by zkrachoval, a pokud by v daném místě panovala dostatečná poptávka, tak by se na jeho místě usadil jiný pekař, který, pokud by chtěl uspět a vydělávat, by musel cenu prodávaného pečiva srazit na skutečnou tržní úroveň.
Zdá se vám to, co jsem právě popsal, nemožné? Přitom to zažíváme dnes a denně. Avšak nikoliv u rohlíků, nýbrž u zboží mnohem potřebnějšího a nezbytnějšího, kterým je elektřina.
Výrobní náklady na 1 kWh elektřiny činí u uhelné či jaderné elektrárny okolo 20-40 haléřů. Pak se to ponejprv uměle nafoukne emisními povolenkami (což je zlodějina, která nám pod falešnou záminkou „ochrany přírody“ zdražuje každou kWh zhruba o 1 Kč). Poté se tato elektřina „prožene“ přes Lipskou burzu a vrátí se nám zpátky za cenu klidně 4-6 Kč/kWh, což absolutně neodpovídá reálné hodnotě podle výrobních nákladů.
A tu máš, čerte, kropáč; jsme klidně na 30-násobku původní ceny. Přesně jako u těch rohlíků. A rozhodně vysoko nad skutečnou cenou v tržním prostředí, která by sotva přesáhla 1 Kč/kWh.
(Tyto ceny jsem si nevycucal z prstu, mluvil o tom Ing. Ivan Noveský v jednom z dílů mého pořadu ZVOSTRA.)
V tržním prostředí by si žádný prodejce nemohl dovolit prodávat zboží tak vysoko nad skutečnou cenou. To, že je elektřina takto předražená, je důkazem, že v energetice panuje monopol, resp. oligopol několika velkých výrobců. A jak známo, v případě monopolního prostředí tržní principy jaksi neplatí a oligarchové si v tomto případě mohou diktovat podmínky včetně ceny.
Ono to dá rozum. Zatímco pekárnu vybudujete vcelku snadno, Temelín nebo Prunéřov si jen tak na dvorku nepostavíte (možná namítnete, že solární panel si na střechu dát můžete, nicméně fotovoltaiku a další občasné zdroje vskutku nelze považovat za rovnocennou protiváhu těchto stabilních zdrojů). To dává ČEZu prostor k umělému navyšování cen. Pokud by v energetice panovalo tržní prostředí a zdravá konkurence, nikdy by nemohlo dojít k tomu, že by nám elektřinu prodávali takto předraženou.
Nabízí se otázka, co s tím. Mnozí tvrdí, že „trh vše vyřeší“, což zajisté platí u malého a středního podnikání v oblastech, kde platí tržní prostředí (viz zmíněné pekařství), avšak nikoliv v přirozeně monopolní či oligopolní energetice. V tomto případě musí zakročit stát. Ovšem nikoliv „zastropováním cen u zákazníka“ (to bylo tahání kočky za ocas, které jsme zaplatili na daních), nýbrž vyřešit příčiny.
To znamená: Zrušit emisní povolenky, zachovat naše uhelné elektrárny (které dnes již jsou relativně ekologické) a zejména zrušit cenotvorbu podle lipské burzy a srazit cenu elektřiny pro české domácnosti a podniky na její skutečnou úroveň. Přestat se vymlouvat na „menšinové akcionáře ČEZu“ (popř. je rovnou vyplatit a ČEZ zestátnit) a začít prodávat elektřinu za výrobní náklady + přiměřený zisk, který bude určen na údržbu infrastruktury a investice do dalších elektráren.
Až poteče ze zásuvky elektřina za méně než 1 korunu za kilowatthodinu, tak to nejen uleví našim peněženkám, ale navíc to nakopne náš průmysl, který je dnes dušen zejména předraženou elektřinou. Pouze levná elektřina může dovést ČR k rozvoji a hospodářskému růstu.
Za Fialovy vlády se ale toto neuskuteční. A stejně tak se to nemůže uskutečnit, dokud budeme podřízeni vůči EU.
RNDr. Jan Sedláček
Rohlíky vs. elektřina aneb proč u elektřiny neplatí tržní prostředí
Žádné komentáře