Necenzurujeme.cz

 Nemohu si pomoci ale způsoby, údajně demokratických politiků, ať jde o ČSSD, KDU-ČSL,TOP09 či ODS jsou spíš mafiánské. Jednotlivé klany vytvořené často velmi uměle v regionech, bojují o moc i dost nevybíravě. Volební kandidátky v nichž se na lídrovská, a vůbec přední volitelná místa, z pověření stranických sekretariátů, dostávají lidé s volební oblastí nemající nic společného. To dělají všechny strany, nejen komunisté. O demokratickém zastoupení ČSSD v koalici a vládě nemá smysl mluvit. Je s podivem, že většině lidí nedochází, že primitivní antikomunismus je zástupný problém který má zakrývat svinstvo politiků (z velké části tvořených vedle bývalých spolupracovníků StB, bývalými veksláky a pingly). Hloupost mladých, kterým nevadí ti špinavci z ODS, TOP09, ČSSD a nejnověji i ti z ANO je neuvěřitelná.

Na seznamech StB jsem byl od roku 1970 veden jako „nepřátelská osoba“ se všemi radostmi s tím spojenými, počínaje nemožností cestovat a pracovat v oborech kde jsem byl úspěšný (vývoj brusných a leštících materiálů v Benátkách n.Jiz.. Já dogmatické komunisty nemusím, ale snažit se je likvidovat mocensky pokládám za nesprávné. Přes čtvrt století už měli zdejší "demokraté" možnost realizovat změny ve prospěch občanů, k tomu bohužel nedošlo, změny byly provedeny pouze ve prospěch kapitálu a bylo umožněno aby spekulace a zneužívání státních prostředků bylo vydáváno za úspěšné podnikání.

Znova opakuji, že jsem přesvědčen, že KSČM je stejně nedemokratická jako ostatní strany v parlamentu, a snaha bránit jejímu podílu na řízení obcí, krajů a státu je protiprávní a protiústavní. Zatím je v mých očích adeptem na odchod z politiky i veřejného života spíš ČSSD, ODS a Top09. Nejen v politice ale v celé společnosti chybí elementární slušnost. Mohlo by se říci, že visí-li něco ve vzduchu přímo jako životní potřeba české společnosti, je to právě slušnost. Ztráceli jsme ji postupně celá desetiletí, a ani polistopadový vývoj na věci mnoho nezměnil. Možná dokonce to ztrácení ještě urychlil, když za normu jednání a mezilidských vztahů se začaly prosazovat nadutost a povýšenost, intolerance a neochota k domluvě, podraznictví, lež a křiváctví jako obecný vzor chování. Slušnost je proti drzosti opravdu v nevýhodě. Naši politici si navíc drzost namnoze zvolili za jediný program. Místo aby se snažili lidem naslouchat, zamořují ovzduší slovní arogancí a vyzývavostí, v níž se domnívají spatřovat svou názorovou pevnost. Směrování společnosti jako celku bude samozřejmě vždycky výslednicí mnoha protichůdných sil. V jejím čele mají však stát lidé schopní porozumění a vcítění, nikoli jen okázalého pohrdání názorovým protivníkem.