Necenzurujeme.cz

K.Č. - Nezdá se Vám, pane presidente, že náš občanský život je přepolitizován?

TGM. - Zčásti ano, zčásti ne. Vkládáme do svého denního života a styků poněkud mnoho politického stranictví a zanášíme stranické zájmy i do oblastí, kam se to nepatří; do věcí kulturních a hospodářských, do veřejných funkcí a pod. Méně politického stranictví a více vstřícnosti, víc respektu k osobním schopnostem, víc zájmu o své vlastní koryto, to by našemu životu jenom prospělo. Stranickost není politika, jistě ne politika pravá a rozumná. Na druhé straně však ten náš denní občanský život není dosti zpolitizován ve smyslu demokracie. Dosud jsme si plně neuvědomili, že naše obcování s lidmi, že vykonávání našeho povolání, vůbec způsob, jak jednáme a žijeme, to vše že je také politickou funkcí každého občana. Demokracie (tudíž demokratická politika) se má v tom občanském životě jevit jako slušné obcování, jako snášenlivost, jako schopnost diskutovat, ne se hádat. Rádi naříkáme na poměry a na tu republiku; nezapomínejme, že republika bude prostě taková, jaká bude většina občanů. Politicky myslet znamená myslet rozumně, počítat se skutečnostmi neznamená pohodlně a ledabyle přijímat, co doba a okolí nám podávají, nýbrž skutečnosti rozumně a energicky pozměňovat, kde a kdy toho je potřeba. Demokracie předpokládá obecný smysl pro pořádek. Mluvíme-li vážně o demokracii, nemohu nevzpomnět jednoho vážného faktu: máme dvě veleobce, které překážejí normálnímu vývoji demokracie: Kocourkov a Hulvátov.

K.Č. - Jenže mnoho lidí se přiznává, že jsou politikou znechuceni. Pořád ty aféry a inkriminace, ty osobní a partajní mejdany, ty narážky z politického zákulisí, to všecko nám bere důvěru k politice. Nemá obyčejný a slušný občan pravdu, když se k politickým věcem obrací zády?

TGM. - Nemá pravdu. Má povinnost pracovat k nápravě - pracovat, nejen mluvit! A to politikaření není politikou. Bylo psáno ve vašem listě, že politika je hospodařením na velkém gruntě; ale politika je také hospodařením na menších gruntech, v zemích, krajích, okresech a obcích. Ten vybičovaný a výlučný zájem o politiku Prahy, zájem o politiku několika osob, které často jen na tu chvíli jsou v popředí, není nic zdravého. Mělo by se míň mluvit a víc dělat. Vím, že dobré slovo je také čin, ale to mluvení a psaní, kterému se obyčejně říká politizování, tím činem není. Starat se všude v obcích a ve všech autonomních institucích o takové věci, jako je bydlení a školy, cesty, čistota ulic, zdraví lidu, šetrné hospodářství atd., to je pravá politická činnost, k níž je povolán každý rozumný a činný člověk. Kus dobré samosprávy, to je také politický čin. Proto velmi oceňuji zdravý lokální patriotismus a rozumný regionalismus; tím si lidé zvyknou chodit politicky po zemi, ne v oblacích. Naučí se měřit přísněji a spravedlivěji práci svých volených zástupců i tu takzvanou vysokou státní politiku. Komentář k výše uvedenému je zbytečný. Masarykova slova jsou stále aktuální. O problémech veřejného života, které jsou kolem nás, se musí nejen mluvit, ale je třeba je i řešit. Zastupitelům je třeba připomínat, jaké jsou občanské potřeby, a také to, že zastupitelé jsou zde proto, aby občanům sloužili, ne naopak.