Necenzurujeme.cz

Ve svých  pětasedmdesáti vím o těch dnech také pouze zprostředkovaně, ale z první ruky. Otec se společně s dr. Vackem, Smrkovským a dalšími na této vzpouře proti okupantům od počátku podílel, a tak jsem byl informován poměrně objektivně. Udivuje mne proto údajné „nové“ historické zjištění, že Rusové Prahu okupovali a svobodu nám vybojovali Američané. Ideologická propaganda nedokázala zcela zakrýt vzpomínky pamětníků, ani smysl historických dokumentů. Horší situace byla, a stále je, ve školách, kde se o nejnovějších dějinách žáci mnoho nedovědí. Učebnice byly neobjektivní dříve, ale ani dnes není situace o mnoho lepší. Souvisí to s kvalifikací učitelů, a někdy i s jejich pokřivenými politickými názory.
Žádné dějinné skutečnosti by se neměly překrucovat. Jinou věcí je, že otec ani matka z počátku neměli zájem být ve Svazu protifašistických bojovníků, protože tam pronikla, se snahou dosáhnout na nejrůznější výhody, řada „povstalců z leknutí“. Tak říkal otec těm kteří si navzájem potvrzovali účast v odboji kterého se neúčastnili (což má paralelu dnes u některých hlasitě vykřikujících „odpůrců“ komunistického režimu). Nesouhlasil by zcela jistě s ministerskou návštěvu sjezdu landsmanšaftu. Ostatně ještě před svou smrtí otec upozorňoval na to, že jeho přátelé v Německu si, i po více jak čtyřiceti letech jsou vědomi toho, že denacifikace nebyla nikdy zcela důsledná, což je důvodem stále se ještě projevujícího neonacismu rozlézajícího se Evropou. Je s podivem, že ideologická blízkost funkcionářů landsmanšaftu s neonacistickou propagandou některé naše politiky, kteří se s nimi přátelí nevaruje.