Necenzurujeme.cz

Ve vědecké či technické praxi, jedná-li se o soubory čísel vyjadřujících fyzikální veličiny naměřené během opakovaných experimentů, tedy data zatížená pouze chybou měření, jsou výsledky statistického zpracování poměrně přesné a hlavně pravdivé. Jde-li ale o údaje mající společenský dosah a pocházející z různých zdrojů — příkladem mohou být volební preference nebo podklady pro daňová přiznání, je přesnost výsledků problematická už proto, že důvěryhodnost vstupních údajů má své meze. Je-li falešný prvotní materiál, bude výsledek statistického zpracování stejný.

Příkladem může být vtip o dvou řemeslnících, kdy se jeden diví, jak je možné, že druhý prodává koše z vrbového proutí levněji: „Jak je to možné? Tak lacino prodávat nemohu, i když proutí na koše nekupuju, ale kradu.“ Druhý se tomu jen směje: „Já kradu celé koše.“

Odmyslíme-li ale údaje, které jsou od samého počátku lživé (a i těch je v politické praxi více než dost), setkáváme se s účelovou prezentací statistických údajů, které mají za úkol toho, komu jsou určena, zmást. Dělá se to tak, že politik-demagog vychází v podstatě ze správných čísel, jen je porovnává mezi sebou tak, aby potvrzovala jeho teze. Příkladem může být, před pár lety panem Grossem, tehdy ještě ministrem vnitra, uváděný statistický pokles kriminality: část původně kriminálních činů (škoda do 5000 Kč) byla totiž přeřazena mezi přestupky.

Korektnost sběru dat využívaných ke statistickému zpracování je v případě povinných výkazů omezená, vzhledem k tomu, že jich je obvykle více, jsou v nich čísla přesnější a méně přesná. Totéž platí pro výsledné statistiky. Jistým znakem podporujícím věrohodnost (často právě z toho důvodu zanedbávaným) je uvádění rozsahu výběrového souboru, způsobu získávání dat jejich spolehlivosti.

Vždy je třeba si uvědomit, že statistika předkládá jen přesně zpracované číselné údaje, uvádí průměrné hodnoty, směrodatné odchylky, meze chyb, případně se vyjadřuje k matematickým souvislostem mezi jednotlivými typy údajů. Nikdy, a to je třeba si neustále opakovat, statistika nedokazuje ani nepodporuje žádné hypotézy — ani vědecky čisté, ani demagogicky špinavé.

Ten, kdo uvěří někomu, kdo statistická data účelově interpretuje, a nechá si od něho cokoli nakukat, si za to, že se nechal ošidit, vlastně může sám. Je dobré vědět, že demagogové a nejrůznější političtí manipulátoři statistiku (či vlastně její účelovou interpretaci) rádi používají.

Proč jsou tak oblíbené a časté a (bohužel) také často úspěšné lži pomocí statistik?

To vysvětluje Helmut Swoboda ve své práci o statistice KNAUSR BUCH DER MODERNEN STATISTIK z roku 1971:

Kromě v politice se statistiky zneužívá i v reklamě. Tam je to ale okatější, i když i zde bývá procento nachytaných veliké. Jakmile se setkají čísla s reklamou, je třeba nejvyšší opatrnosti. Devět z deseti zubních lékařů používá pasty XY, nebo každá druhá hospodyňka cídí byt čističem Z.

Srovnání politiky s reklamou ale není od věci, politici nedělají nic jiného. A pro klamavou reklamu se jim statistická data hodí. Je proto dobré být značně nedůvěřivý, ptát se sám sebe: Cui bono? (Komu to prospívá?) Obvykle nám tato otázka, hledáme-li současně fakta, pomůže při odhalování statistických účelových úprav nebo přímo podvodů. Zdravý rozum nám pak pomůže ke správnému rozhodnutí.