Něco není v pořádku
Problémy přibývají geometrickou řadou a naši političtí představitelé je neřeší, naopak se snaží vše bagatelizovat a tvrdí že občané jsou xenofobní a že rozhodovat je třeba i proti občanským přáním. Stále přibývá pochyb o tom, zda jako „sametová revoluce“ prezentované převzetí moci nebylo politickým obchodem. Tehdy „nově vytvořená“ elita vládnoucího politického spektra byla, a částečně dosud je, s minulostí provázána svými členy, často bývalými komunisty.
Po celou dobu vládnou v podstatě ti samí lidé, ti samí straníci, ať již jako poslanci či úředníci. Parazitují na nemoralitě, a administrativa „vyvolených“, odtržená od normálního života vlastními osobními výhodami, se opíjí alibistickou propagandou svých pochybných „úspěchů“. Přisluhovačů se vždy najde dostatečné množství. Komunistická administrativa srostla s „elitářskou skupinou“ pragmatiků, uvažujících pouze v kategoriích ekonomických, kromě zisku je nic nezajímá. To je tragedií politického vývoje, který se, stejně jako ten předchozí komunistický, spoléhá na „strašáka“ a odvádí tak pozornost od skutečných občanských problémů. Svádět i dnes, po šestadvaceti letech, vše stále jen na komunistickou stranu je farizejské. Ti kteří vlastnili rudé knížky z prospěchářství se dnes, bez problémů, realizují s jinými stranickými legitimacemi, a právě oni jsou důvodem stoupajících preferencí KSČM, kde kariéristů výrazně ubylo.
Současný trend projevující se reklamní agresivitou a povýšením spotřeby na měřítko občanské úspěšnosti není příliš povzbudivý. Přidáme-li k tomu ještě stále se zvyšující fyzickou agresivitu související s individualistickým pojetím absolutní a tudíž nemorální svobody jednotlivce, jsou obavy oprávněné.
Něco není v pořádku
(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)Žádné komentáře