Informační válka z prehistorie na Ukrajinu

Ukrajinská válka je plná informační války z obou stran, která se zvedá do všudypřítomnosti a sofistikovanosti, kterou možná nikdy nikdo předtím neviděl, říká Joe Lauria.

Lvi z babylonské Ištarské brány. (Jami430/Wikimedia Commons)

Následuje aktualizace projevu prezentovaného minulý čtvrtek na akademické konferenci pořádané Institutem pro panafrické myšlení a konverzaci (IPATC) Univerzity v Johannesburgu a Centrem pro média, demokracii, mír a bezpečnost (CMDPS) na Rongo University v Keni. Tématem bylo "Použití a zneužití informační války".

Autor: Joe Lauria

Prvnívěc, kterou je třeba mít na paměti, je, že informační válka je válka. Válka jinými prostředky, ale přesto válka. Cílem je vyhrát. Chcete-li porazit svého soupeře. Informační válka, jak je nyní nazývána, ale dříve známá jako propaganda, byla od počátku lidstva v základní formě a vyvíjela se po tisíciletí převážně pokrokem technologií, politických systémů a vzděláváním obyvatelstva.

V prehistorii můžeme vidět druh informační války v kultuře války, která vysílá zprávu jak domácí skupině, tak nepříteli. To mělo například podobu bubnování na bubny, které s námi zůstává dodnes ve výrazu "bubnování na válečné bubny". Ale také v tanci, zpěvu a výzdobě válečníka. To vše připravilo lid na válku a mělo za cíl vštípit nepříteli strach.

S osídlováním ve městech a rozvojem psaní – počátkem takzvané civilizace – byly nové technologie použity v tom, co dnes nazýváme informační válkou. Architektura hrála důležitou roli, aby vzbudila úctu jak u panovníkových poddaných, tak u jeho nepřátel. Lvi na babylonských branách, pyramidy v Zoseru a Gíze a triumfální oblouky Říma posílaly poselství vznešenosti a moci přátelům i nepřátelům.

Během evropských středověkých křížových výprav proti islámu hrála křesťanská ideologie a ikonografie, stejně jako protimuslimská propaganda kázaná z kazatelny, hlavní roli při mobilizaci mas na podporu dobyvačných válek na tom, co se později nazývalo Blízký východ.

Tiskařský lis a informační válka

Moderní informační válka v Evropě začala rozvojem tiskařského lisu a zvýšenou gramotností. Vládci se již nemuseli spoléhat pouze na vizuální umění nebo veřejné projevy, aby připravili obyvatelstvo na válku a posílali zprávy nepříteli. Brzy budou mít letáky a pak deníky, aby utvářeli informace v době války.

To je stále možné díky blízkosti majitelů novin k vládním kruhům, s nimiž sdíleli společné zájmy, obchodní nebo politické. Ústřední pro historii války a informace z 19^th století až do dneška je způsob, jakým vlády používaly údajně nezávislý tisk k vedení informační války proti zahraničním nepřátelům a neochotnému obyvatelstvu doma.

Tisk hrál klíčovou roli při budování podpory evropského kolonialismu v zahraničí doma, a to jak při oslavování impéria, tak při odlidšťování jeho obětí. Stále plní tuto funkci, protože hlasy obětí amerických útoků, jako jsou Iráčané, Íránci a Palestinci, jsou v amerických médiích slyšet jen zřídka. Usnadňuje to jít do války proti lidem, o kterých Američané nevědí téměř nic.

Podvod je nezbytnou součástí informační války, většinou nepřítele, ale také domácího obyvatelstva, pokud jsou motivy pro válku skryté; například tvrzení Ameriky, že jde do války, aby šířila demokracii, spíše než aby usilovala o ekonomickou a politickou nadvládu.

Do konce 18^th Století a v 19^thshromažďování zpravodajských informací blíže k bojišti a jejich šíření vládami prostřednictvím médií se stávalo stále sofistikovanější součástí informační války. Pruský generál a vojenský teoretik Carl von Clausewitz varoval, že "mnoho zpravodajských zpráv ve válce je protichůdných; ještě více z nich je nepravdivých a většina z nich je nejistá [...] zprávy se ukazují jako lži, přehánění, chyby a tak dále. Stručně řečeno, většina inteligence je falešná a účinkem strachu je znásobení lží a nepřesností."

A přesto se tyto lži a přehánění dostaly do novin a později do rozhlasu, televize a dnes i na sociální sítě.

Rádio a kino

Zásadním průlomem v technologii informační války bylo bezdrátové rádio, které mohlo vysílat hlas lidských mluvčích na obrovské vzdálenosti, daleko za venkovními shromážděními na náměstích, aby slyšelo vládce mluvit z balkonu. Nacistické Německo ohromně využívalo rádio ve své informační válce, aby shromáždilo své vlastní lidi a démonizovalo spojence. Dělala propagandistické vysílání v angličtině stejně jako Japonci.

Nacisté a Američané také učinili z kinematografie hlavní součást svého úsilí o informační válku, s propagandistickými filmy Leni Riefensthalové v Německu a s Hollywoodem, který produkoval obzvláště rasistické filmy, které zobrazovaly Japonce jako podlidi, podobně jako nacisté ve svých filmech zobrazovali Židy. Filmové týdeníky v kinech šíří vyprávění obou stran o válce k domácímu publiku.

Televize

Poválečné konflikty, například ve Vietnamu, využívaly mocnější nástroj přenosu obrazu prostřednictvím televize v informační válce, ačkoli kritické válečné zpravodajství přinášející násilí do amerických domovů pomohlo obrátit americkou populaci proti konfliktu. To bylo z pohledu amerických vládců napraveno začleněním médií do armády při invazi do Iráku v roce 1991.

Prezentace bombardování Bagdádu, zejména na CNN, a televizní brífinky představitelů Pentagonu o průběhu války (včetně některých z prvních videí z kokpitu, na nichž bomby dopadají na budovy) se staly životně důležitou zbraní v informační válce proti Iráku.

To se opakovalo s větší sofistikovaností při americké invazi do Iráku v roce 2003, kdy byla americká média použita k vybičení amerického obyvatelstva k šílenství válečného nadšení, překonáno pouze současnou mánií nad válkou na Ukrajině, poháněnou z velké části sociálními médii.

Sociální média

Ukrajinská válka je plná informační války z obou stran, která se zvedá do všudypřítomnosti a sofistikovanosti, kterou možná nikdy předtím neviděli. Technologie opět hraje vedoucí roli. Kromě mocného nástroje televize v informační válce změnil internet, a zejména sociální média, hru, i když noviny a televize stále hrají svou roli.

Ve skutečnosti lze konflikt na Ukrajině považovat za první velkou válku v éře sociálních médií. Otevřela nové příležitosti k tomu, aby se veřejnost mohla řídit v tom, jak vnímá válku. Sociální média zavedla nové formy informační války: boty, trolly a trollí farmy. Sociální média umožnila občanům vstoupit do boje, z nichž mnozí byli proměněni v individuální propagandisty, kteří opakují oficiální podvody z obou stran války. Sociální média pomáhají propagandě šířit se rychleji, než by to kdy dokázalo rádio, televize nebo noviny.

Technologie rozpoznávání obličejů se spojila se sociálními médii, aby vytvořila to, co Washington Post hlásí jako "klasickou psychologickou válku" na Ukrajině. Noviny uvedly: "Ukrajinští představitelé provedli více než 8 600 prohlídek obličeje mrtvých nebo zajatých ruských vojáků za 50 dní od začátku invaze Moskvy, přičemž použili skeny k identifikaci těl a kontaktu se stovkami jejich rodin v tom, co může být jednou z nejstrašnějších aplikací této technologie k dnešnímu dni." Cílem je vyvolat nesouhlas s válkou v Rusku, informoval Post.

Zatímco internet a sociální média začaly s velkým příslibem demokratizace informací, staly se arénou kontroly vlády v zastoupení, s prosazováním jediného příběhu o válce na Ukrajině na Západě. Uživatelé Twitteru, kteří zpochybňují západní vládu a média, která vyprávějí o této válce, jsou stále více vytlačováni ze služby, zatímco prozápadní zprávy jsou zesíleny.

Usiluje se o totální kontrolu nad vyprávěním a slovo "totální" je totalitní.

Pamatujte si, že informační válka je válka. Je to o vítězství. Nejde o to být pravdivý nebo dokonce věcný. Jde o to přesvědčit své domácí obyvatelstvo a poškodit svého nepřítele.

Význam nevědomosti v informačních válkách

Existuje úrodná půda pro vedení informační války v USA proti Ukrajině. Ve všech amerických válkách hraje velkou roli neznalost zahraničních věcí. Nedostatek znalostí Američanů o jiných zemích je umocněn skutečností, že USA nebyly nikdy napadeny, s výjimkou krátkých Britů v roce 1812, a že samotné USA začaly jako invaze Evropanů, ve které vyhladili domorodé obyvatelstvo a později napadli Mexiko a pak španělské državy a upřímně řečeno, nikdy nepřestali napadat jiné národy.

Nedostatek znalostí o této historii činí Američany zranitelnými vůči propagandě maskující americký expanzionismus. V kontextu ukrajinské války hraje tato nevědomost důležitou roli v náchylnosti americké veřejnosti k válečné propagandě.

Američané obecně nechápou psychiku Ruska, které bylo mnohokrát napadeno, zejména největšími evropskými mocnostmi v 19 letech.^th a 20^th staletí. Obecně nevědí, protože jim nikdy není řečeno, že Sovětský svaz zničil 80 procent Wehrmachtu za druhé světové války. Nevědí, co oživení nacismu znamená pro ruský lid, nebo dokonce, že na Ukrajině dochází k oživení nacismu, protože je to vybledlá z korporátního mediálního příběhu.

Pod rouškou úctyhodnosti a objektivity hrála zpravodajská média USA a Evropy, která jsou úzce spjata se svými vládami, důležitou roli v informační válce tím, že záměrně vynechala tři klíčová fakta ze svého válečného příběhu na Ukrajině, což zcela mění obraz.

Média opomíjejí roli USA při převratu v Kyjevě v roce 2014; že ve východním Donbasu byla vedena 8letá občanská válka proti rusky mluvícím Ukrajincům, kteří se bránili převratu (ruská pomoc v té době byla falešně vylíčena jako invaze); a že neonacističtí bojovníci, nyní začleněni do ukrajinské státní armády, hráli velkou roli v převratu, v občanské válce a v současných bojích v ruské invazi.

Existuje mnoho důkazů, že USA stály za násilným svržením demokraticky zvoleného ukrajinského prezidenta v roce 2014, zejména uniklý telefonický rozhovor mezi vysoce postaveným úředníkem ministerstva zahraničí a americkým velvyslancem v Kyjevě, který diskutoval týdny před převratem, kdo by vytvořil novou vládu. Existuje více než dostatek důkazů o vlivu neonacistů na Ukrajině.

V informační válce médií byl také malý důraz kladen na diplomatické kroky, které mohly zabránit ruské invazi: jmenovitě sedm let staré minské dohody, které mohly ukončit občanskou válku, pokud by USA, Německo a Francie tlačily na Kyjev, aby ji provedl.

Rovněž byly zlehčovány návrhy smluv, které Rusko předložilo USA a NATO loni v prosinci a které by stáhly jednotky NATO z východní Evropy (kde NATO porušilo svůj slib, že se nebude rozšiřovat) a odstranily odtud rakety, aby vytvořily nové uspořádání v Evropě s přihlédnutím k ruským bezpečnostním zájmům. Rusko pohrozilo "technicko-vojenskou" reakcí, pokud budou smlouvy odmítnuty. Byli a Rusko je napadlo.

Ignorováním diplomacie se zdá, že USA chtěly invazi, aby rozpoutaly svou informační a ekonomickou válku proti Rusku s cílem svrhnout Vladimira Putina, což Joe Biden přiznal. Tím, že to všechno vynechal z ukrajinského příběhu, Západ vylíčil Putina jako prostě šílence kreslené postavičky.

Dalším termínem v módě pro informační válku jsou psychologické operace nebo psychologické operace, jako je ukrajinská ofenzíva rozpoznávání obličejů. Lze říci, že americká vláda prostřednictvím svých poslušných soukromých médií provedla psychologickou operaci na americkém lidu. Totéž lze říci o Evropě. Prakticky žádný z kontextů této války jim nebyl vysvětlen. Jak je to možné, když bývalí zpravodajští a obranní činitelé nyní pracují jako televizní analytici?

Byla to role nezávislých médií, jako je Consortium News, které edituji, která se snažila zaplnit mezery.

Na bojišti

Tam, kde je informační válka nejintenzivnější, jsou události na ukrajinském bojišti. Stalo se nemožné říci, co se tam děje. Objevují se dva naprosto odlišné příběhy. Ze západního pohledu Ukrajina válku vyhrává. Rusko tvrdí, že jejich operace je úspěšná podle plánu.

Západní vlády a média, spoléhající se téměř výhradně na to, co jim říkají Kyjev a Washington, po celé týdny říkaly, že Rusko bylo "zastaveno" na cestě k dobytí Kyjeva a pak tam bylo poraženo a muselo se stáhnout. Rusko uvedlo, že nikdy nemělo v úmyslu zaútočit na Kyjev a zaparkovalo své síly poblíž města jako taktiku odvádění pozornosti, aby udrželo ukrajinské síly bránící Kyjev, zatímco Rusko zaútočilo na Mariupol, sídlo neonacistického Azovského pluku. Rusko tvrdí, že nyní přesunulo tyto síly na Donbas.

Ukrajina a západní média obviňují z ostře sledovaných útoků v Mariupolu divadlo a porodnici, masakr u Kyjeva a bombardování přeplněného nádraží v Rusku, zatímco Rusko tvrdí, že Ukrajina byla zodpovědná za všechny tyto útoky. Je zapotřebí vyšetřování pod vedením OSN. Ale možná se nikdy nedozvíme pravdu o těchto incidentech.

Ukrajina a Západ tvrdí, že Rusko záměrně zabíjí civilisty, zatímco Rusko tvrdí, že se záměrně vyhýbá útokům na civilisty a vrací palbu pouze útokům přicházejícím z civilních oblastí. Zatím OSN hlásí k pondělí pouze 2 072 civilních úmrtí od invaze 24. února, před sedmi týdny, bez ohledu na ukrajinského představitele, který minulý týden řekl, že jen v Mariupolu bylo zabito 10 000 lidí. Samozřejmě, že obě strany střílí ve válce, ale na Západě jsou to jen Rusové, kdo zabíjí lidi.

Velmi zřídka se ozve nesouhlasný hlas. Představitel Pentagonu řekl časopisu Newsweek, že Rusko upřímně řečeno nezabilo mnoho civilistů a mohlo zabít mnohem více, kdyby chtělo.

Neonacistický azovský pluk tvrdí, že Rusko ve válce použilo chemické zbraně. Západní média o tom poslušně informovala, aniž by se zmínila o Azovově nacistické příslušnosti. Nyní příběh zmizel.

Pentagon mimochodem působí jako jakási brzda proti americké informační válce.

Pentagon uvedl, že nemůže určit, kdo je zodpovědný za masakr v Bucha, i když Biden řekl, že Rusko ano; uvedla, že nemůže potvrdit Azovův příběh o použití chemických zbraní; a rozhodně se postavila proti bezletové zóně a vyslání polských letadel na Ukrajinu, a to i poté, co ji ministr zahraničí Antony Blinken podpořil – to vše proto, aby se zabránilo válce mezi NATO a Ruskem a nepředstavitelným důsledkům, které by to mohlo přinést. Pentagon nás zachraňuje. Zatím.

Ruská informační válka

Je velmi obtížné pochopit, jak Rusko vede svou informační válku, protože anglicky mluvící televizní síť RT a rádio Sputnik byly na Západě zakázány. Kreml a další vládní webové stránky byly napadeny hackery. To jsou klíčové taktiky v informační válce Západu.

Ruskou verzi příběhu lze získat pouze na Telegramu, kde si lze přečíst světská prohlášení ministerstva obrany o přesném počtu zničeného ukrajinského vojenského vybavení, čísla, která je třeba brát s rezervou. Doma Rusko také rozdrtilo disent, uzavřelo sdělovací prostředky, zakázalo protesty a dokonce postavilo mimo zákon slovo "válka", aby popsalo, co Rusko dělá.

To je místo, kde se nacházíme v informační krajině ukrajinského konfliktu.

Od počátku věků nejsou oběťmi války jen ti, kteří jsou zabiti, ale i ti, kterým se lže.

Je to staré přísloví, ale stále platí: první obětí informační války je pravda.

Joe Lauria je šéfredaktorem Consortium News a bývalým korespondentem OSN pro Wall Street Journal, Boston Globe a mnoho dalších novin, včetně The Montreal Gazette a The Star of Johannesburg. Byl investigativním reportérem pro Sunday Times of London, finančním reportérem pro Bloomberg News a začal svou profesionální práci jako 19letý stringer pro The New York Times. Můžete ho zastihnout na joelauria@consortiumnews.com a sledovat na Twitteru @unjoe