Rozhovor z počátku roku 2014 který mne vyděsil

Václav Kytička: Nejprve snad co mne k napsání tohoto článku vedlo (25.6.2014). V rámci nedávného pročítání webů jsem narazil na diskusní odkaz k již před 3 měsíci publikovanému rozhovoru s Willi Wimmerem, který byl v letech 1988 až 1992 státním sekretářem na německém ministerstvu obrany. Jeho obsah mne vcelku zdrtil. Krátce na to jsem pročítal diskusi pod článkem na českém svobodného webu www.ac24.cz, kde jsem narazil na vtipný příspěvek, kde autor s nikem "Moret Hanfi Vedick" napsal návrh nové přísahy vojáka ČR po znovuzavedení branné povinnosti (v ČR se o tom aktuálně uvažuje). Její znění bylo:

Nová přísaha vojáka ČR (tedy ta hypotetická z roku 2014)

a) Reálně vnímat okolní svět, ale dělat si ze všeho typicky české srandičky, zcela trefně řadou Slováků vnímané, jako moudra českého brouka pytlíka (nebo Švejka) a přitom s veselou myslí žít, ať se děje, co se děje (Viz závěrečná scéna filmu Švejk, který si vesele vykračoval s napěchovanou fajfkou uprostřed dělostřelecké palby.)

b) Plně si uvědomovat řadu "prapodivných" skutečností, které na nás plíživě ze všech stran dotírají, ale žít v nejistotě, je-li to skutečně něčí proti nám všem vedená opravdová konspirace, nebo pouze osobní paranoia, tedy být pod tlakem rozhodnutí, má-li cenu se tušenému zlu aktivně postavit, nebo čekat stále dál a dál na to, že to nakonec nějak dobře dopadne nebo až do doby, kdy bude již vše 100% jasné - to ale také již bývá ve 100% případů pozdě i na to, okolnosti jakkoliv ovlivnit. (Opačnou stranou tohoto postoje je absolutně se děním okolo nás nezabývat, přímo aktivně ze své mysli cokoli nepříjemného zcela vytěsnit a žít ve šťastné nevědomosti malichernostmi typu Česko-Slovensko hledá Superstar - tipuji přes 70% populace)

c) Mít jistotu, že je na nás skutečně útočeno. Potom je rozhodnutí, zda-li bouchnout pěstí do stolu, pouze otázka osobní statečnosti. Tedy nebát se toho, že je zcela reálné nějakou ránu také schytat. Rozhovor který mě vyděsil právě s takovou jistotou hraničí.

Typickou reakci Čecha, Slováka, ale i Švýcara, Němce, Itala, Brita, Rusa jakož i haličského Ukrajince, Poláka, Chorvata, ale i severoameričana a zejména příslušníka židovské národnosti nechť si každý dovodí sám (Pakliže je toho ze svého pohledu schopen - osobně pravidelně velmi cestuji po celé Evropě, takže ten rozdíl velmi dobře vnímám.) Nechci zde toto téma dále rozvíjet. Snad jen každý Čech, jakož i Slovák by se měl kouknout do historie svého národa. Tam je více než výmluvná odpověď na to, co je typicky české a co je typicky slovenské. Toto pak kriticky postavit k historii a chování národů sousedních, ale zejména si položit otázku: Jsou typicky slovenské, nebo typicky české postoje z obecného pohledu správné? Jsou v porovnání s okolními národy konkurence schopné? Jsou v souladu s elementárními přírodními zákony (rodina, širší rodina, sousedé, národ, sousední národy – versus dobyvatelé, kteří vždy v první fázi mají zájem úzké, t.j. přirozené vzájemné vztahy, rozrušit, t.j. instalovat na dobývané území pátou kolonu – k čemu slouží nevládní organizace – čí vliv ze svého okolí eliminovat – kdo by měl být můj přirozený spojenec – s kým bych měl přirozeně nejvíce spolupracovat)? Životní zkušenost mám takovou, že odpovědi na tyto otázky si musí najít každý sám.

Nicméně dost úvah. Zde bych si dovolil citovat svoji odpověď, kterou jsem výše uvedenému autorovi nové vojenské přísahy ČR vzhledem k výše uvedenému pohnutí mysli do diskuse napsal.

Vše potom dokresluje rozhovor s poslancem Státní dumy Federálního shromáždění RF J.A.Fjodorovem, který vysvětluje pod jak obrovský tlak se ze strany USA dostal po svém zvolení ruský president Jelcin, který nakonec neunesl a propadal alkoholu. Přesto je rozhovor jeho obrovskou obhajobou, kdy se mu za zády Američanů povedlo podstrčit za svého nástupce kolegu Putina, kterému 100% věřil.

Jevgenij Fjodorov: Jak se Putin stal prezidentem Záznam ze dne 11.10.2013. České titulky.