Necenzurujeme.cz

Usmívající se muž se naklonil k vedle sedícímu muži a říká:
„Tady to podepište, mister Lipanek“
„Co to je…“, ptá se mr. „Lipanek“ a vytahuje z kapsy pero.
Ále, jen taková smlouvička, jako, že společně poletíme na Měsíc, na Mars a tak.“
„My dva?“
„Uvidíme…“
„To je pěkné, tak já to podepíšu.“
„A teď pojďte, mister Lipanek, zavedu vás k malému občerstvení.
„Lipanek“ se zamračí: „Neříkejte mi pořád Lipanek!“
„OK, mister Lipanek.“

V přilehlé malé místnosti se sešli jiní dva muži. Joe a Joe.
Joe 1: „Tak tenhle byl poslední. Ministr (smích) zahraničních věcí.“
Joe 2 si lokne whisky. „Jak to šlo s ostatníma?“
„Dobrý, jen ta jejich ministryně chtěla za podpis tank. Tak jsme jí ho dali.“
„Nebude to nápadný, když jí před barák přistavíte tank?“
Joe1 se zasmál: „Buď v klidu, dali jsme jí ten malej, na baterky. Akorát, že se s ním na sociálkách musela hned pochlubit.“
Joe 2 cosi zamumlal na adresu paní ministryně. „A co jejich předseda?“
„Ten je úplně v pohodě. Tomu řekneš, že má vyskočit a on se zeptá jak vysoko. Podepsali všichni.“
„Proč si tedy Joe s tím hochem tak pohrával? Prej, že bude zkoumat vesmír…“
„To víš, zkouší nové metody řízení.“
„Co Prcek?“
„Podepsal. Hele Joe, neříkej mu tak, je to přece jen šéf jejich senátu.“
„A jak mu mám říkat?“
„Co třeba – člověk čelící vertikální výzvě?“
Joe a Joe se zasmáli a plácli si dlaněmi. Pak Joe 2 zvážněl a do ticha malé místnosti pravil:
“Teď k nim můžeme přijet. S celým cirkusem.“