Necenzurujeme.cz

Mladí aktivisté tak vyjádřili svoji podporu tchajwanskému lidu v jeho boji za svobodu. Jak už to bývá, pohled je to značně zjednodušený.
Je to dlouhá a pohnutá historie. Okupace Japonskem, Čankajšek, angažmá USA na Tchaj-wanu v souvislosti s korejskou válkou, ponechání Tchaj-wanu na holičkách, když se Spojené státy potřebovaly sblížit s Čínskou lidovou republikou (ČLR), a především pak totalitní krajně pravicový režim se vším co k němu patří, který skončil až počátkem devadesátých let.Teprve poté nastává postupná demokratizace země. Boj tchaj-wanského lidu za svobodu tedy skutečně probíhal. S jinými Tchaj-wanci.

Hlavní obava Číny spočívá v tom, že kdyby ponechala Tchaj-wan svému osudu, mohl by se stát špatným příkladem pro ostatní okrajové regiony. Toho se čínští politici obávají především. Rozpadu ČLR a konce vlády komunistické strany. Podobný průběh mohli sledovat u svého velkého souseda, který vyústil v rozpad jedné velmoci. Musí tedy oficiálně protestovat proti jakýmkoliv projevům legitimizace Tchaj-wanu. Samozřejmě, že to není správné, ale takové už velmocenské zájmy bývají. Jak na východě, tak na západě. Jak u rodící se velmoci, tak u těch, které jsou na konci.
Čína, vědoma si své pozice, používá k ochraně národních zájmů dost nevybíravé prostředky, což jsme viděli na tónu, kterým se čínská diplomacie (lze li to tak vůbec nazvat) ohradila proti cestě senátora Vystrčila na Tchaj-wan. Ať už si o pouti pana Vystrčila myslíme cokoliv.
Zde bylo na místě ukázat Číně, že takové jednání si vůči České republice dovolovat nemůže. Škoda jen, že rázné odpovědi se také chopil nesmrtelný starosta Řeporyjí Novotný, jehož dopis Číně ve stylu přisprostlého teenagera, oběhl světová média a stal se vítaným obveselením znuděných čtenářů a ostudou občanů České republiky.

Evropští politici se na Tchaj wan příliš nehrnou. Raději udržují čilé obchodní kontakty s Čínou, a to v daleko hlubším předklonu, než jaký je vytrvale připisován Miloši Zemanovi.

Na Tchaj-wanu žije 22 miliónu lidí. Většina z nich má svůj původ na čínské pevnině. Všechno nasvědčuje tomu, že přestože velká Čína hlomozí zbraněmi, ozbrojený konflikt s Tchaj-wanem nehrozí.
Také zde je společnost rozdělena na dvě přibližně stejné části. Stoupenci Demokratické pokrokové strany podporují nezávislost na ČLR, kdežto voliči konzervativní strany si naopak přejí znovusjednocení obou zemí, ovšem až poté, co dojde k reformě čínské komunistické strany. Tím se ocitají v bludném kruhu ve znamení pečené sněhové koule.
Jen jednu věc nemohu pochopit. Aktivisté jsou ochotni a připraveni podpořit kdekoho, jen ne ty, u kterých by podpora byla více než na místě. Je pravdou, že v těchto případech se zpravidla politické body nepřipisují a většinou to žádá opravdovou kuráž. Panuje zde totiž značné riziko, že tento způsob podpory bude po zásluze negativně onálepkován, což většinou neprospívá zdárnému vstupu do politické neziskovky a naplnění snu o celoživotním akvtisimu.
V současné chvíli by se taková evropská solidarita velmi hodila Řecku.
Při jeho obraně EVROPSKÝCH hranic.