Necenzurujeme.cz

V současnosti pravdu vlastní liberální demokracie, která ovšem není ani liberální a už vůbec ne demokratická. Debata s názorovými odpůrci nepatří zrovna mezi oblíbené kratochvíle liberální demokracie. Podle jejich ideologie je potřeba odlišné názory zadupat do země a vymazat z povrchu zemského. Jakýmikoliv prostředky.

Vždy když něco nevyjde podle představ neoliberálů, nastává spílání na všechny strany. Na nezodpovědné voliče, na populisty, na extremisty a samozřejmě na „staré lidi“. Ti jsou pro neoliberály strašidlem číslo jedna. Zřejmě mají panický strach z jejich životních zkušeností, které jim brání, aby akceptovali kdejakou liberální zhovadilost.

„Nejhorší jsou trpaslíci,“ zazní v jedné cimrmanovské hře. Pro nás začínají být nejhorší a takřka nesnesitelní dnešní mladí svazáci alias sluníčkáři. Žádná ořezávátka, zato vzteklé nádoby plné pokrytectví a nenávisti (k jiným názorům než jsou ty jejich) se značně vyvinutým smyslem pro udavačství.  Netřeba rozebírat, každý ví o čem je řeč.

Někdy ale člověk narazí na moudrá slova tam, kde by je nečekal. Dovolím si citovat:

„Já jsem pravdu samozřejmě nenašel a také se necítím být nositelem jakési kompletní a definitivní pravdy. To byl základní omyl komunistického hnutí a vůbec všech jeho teoretiků. Je to také základní omyl všech doktrinářů, že jim ta pravda ztvrdne a zhmotní se do takového nějakého škvarku souboru tezí, idejí a poznatků, a všechno, co se tomu vymyká, co tomu odporuje, nebo do toho nepasuje, se snaží nenápadně odříznout, odsekat. A tak jejich doktrína nutně vede k násilí, ke koncentrákům, protože co je to jiného, než odsekávání toho, co se nehodí do toho škvarku, který nosí v hlavě.“  (1)

Kdepak, to nejsou slova někoho ze současné alternativy, ale zapomenutá slova ikony „liberální demokracie“ a sluníčkářů, po které byla pojmenována lavička, strom na Malé Straně a letiště.
Naši majitelé pravd by si je měli zapsat za uši.

Vše nejlepší v roce 2020!