Necenzurujeme.cz

Ani by mě nenapadlo psát takový článek, jak jsem předeslal, je to každého věc, ale v idnes je článek na tohle zajímavé téma a vyprovokoval moji chuť o tom promluvit. Nu  a jak život běží, je rovněž zajímavé se zahledět zpět a zamyslet se nad tím, kolik jich vlastně bylo? Dělá to snad každý. Mladý kluk, kterému je 20 si jistě pamatuje kolik jich bylo a stejně tak mladá žena. Pokud nejsou až zase moc aktivní. Během života se to už hůře počítá, jelikož čas smaže mnoho vzpomínek a zbývají jen ty poslední, ty nejlepší, nebo ty nejzajímavější. Každý podle svého vlastního scénáře života.

Nemohu a nebudu zde rozebírat svoje zkušenosti, pokud snad na ně někdo čeká, nedočká se. Nebylo by to na místě. Ať bych totiž uvedl jakékoliv číslo, podle článku který jsem právě dočetl, bych vypadal jako „paratut“. Tak se zde říká jistým lidem, po česky snad „schlubná ďoura“.  Takže nejde o mne, ale o celkový trend. Jak se to dělá, když chceme vědět, kolik jich měla před námi naše milovaná a kolik náš milovaný. Možná neřeknu nic nového, článek sám tuhle formuli neuvedl, neboť i ta je nespolehlivá, ale do jisté míry z ní lidé vychází a mýlí se málo. Nikdo to však nepotvrdí, takže asi pravda je vždy někde mezi tím.

Už dávno vím, a ví to skoro každý, že chlap má tendenci přehánět. Muž si myslí, že ho to dělá mužnějším, zkušenějším a to hlavně mezi ostatními muži. Ale nedrží ústa zavřená ani před ženami. Když se zeptáte chlapa, řekněme 30ti letého, kolik jich měl, většinou vám dá číslo, trošku vyšší, než byste čekali. Žena naopak, pokud o tom chce vůbec mluvit, uvede číslo nízké. Záměrně. A to i článek potvrzuje a já dodávám, žádná žena nechce vypadat jako nějaká „běhna“. Chce vydat dojem, že je křehká, nezkušená, tedy nepoužitá. Nu a při dnešním názoru na ženy i při tom minulém, kdo by se jí divil? Z žen jsme to udělali my, muži. Chceme jich mít stovky, ale za manželku chceme snad pannu. Ne každý, ale když na to přijde, panny mají přednost. Tedy my chlapi je nutíme lhát.

Formula jak to zjistit celkem přesně, podle jiných, ne podle mne, je taková, že ať vám žena udá jakékoliv číslo, vynásobíte ho 3mi. U muže ale musíte to číslo podělit 3mi. Pak máte jakousi představu, kolik jich ten nebo onen měl v posteli. Prakticky asi tak, že když žena uvede že měla jen 3 chlapy v životě, vynásobíte 3mi a to vám řekne, že jich bylo ASI, ne vždy, 9. Muž, když řekne 9, víte že byly jen 3. A pokud to někdo nevěděl, ví něco nového. Pochybuji však, že tohle je pro čtenáře novinka. Zeptat se muže v mém věku kolik, to ani nestojí za to. Většinou, pokud chce mluvit pravdu, vám udá číslo, které se vám nebude zdát normální ani když jej podělíte třemi. Ale musím nezapomenout na mnoho výjimek.

Ženatý muž, věrný manželce může klidně uvést číslo 2, nebo i 1. Je to možné a takoví jsou u mne v síni slávy. Věrnost je krásná i když skoro nemožná dodržet. Přesto existuje. A taková muži jsou vzácní. Stejné platí pro ženy. Ty jsou sice o něco věrnější, ale když přiznají 1 chlapa, asi bych jim věřil, neboť i takové jsou mezi námi a jim též patří místo v síni slávy.

Ono totiž ať je muž zkušený jak chce, zjistí, že nenašel nic jiného než momentální požitek. Ve srovnání s trvalou láskou a věrností nenašel vůbec nic zajímavého. Je sice milé zavzpomínat, ale když na to přijde, každá ji má stejnou, s každou se to dá dělat skoro stejně a pokud někdo nehledal vyloženě spartakiádu v posteli, nic z těch desítek žen nezískal. Naprosto nic a to vezměte jako skutečnou pravdu od muže, který jim měl více jak jednu.

Frank Krejčí