Necenzurujeme.cz

„Můj život“, pokračuje Miroslav, „byl donedávna ráj na zemi. Dosáhnul jsem pozice hlavního šéfa financí země České, vládnul  jsem s penězi všech, ale nikdy nezapomínal na tebe, bože můj.  Ano, přiznám, že jsem tu a tam chybil, ale to nevidím jako důvod k takovému hlubokému pádu. Nerad ti připomínám moji snahu a neoblomnost při jednání o zákonu církevních restitucí a výsledky nakonec znáš. Nerad o tom mluvím, ale je čas to zdůraznit. Byl jsem ochoten za tvoje bohatství na této zemi můj život položit. Bohudík, tedy tobě dík, jsem nemusel, ale teď, když se mi dostalo takové odplaty, nevím můj bože, zda bych se obětoval. Nezlob se, ale nejsem přece blbec? Moje jméno je Miroslav Kalousek a své jméno chci i nadále hájit. Víš co mne to stálo prosadit ty miliardy korun, které půjdou do rukou tvých laskavých služebníků, jako je tvůj sluha kardinál Vlk, nebo ten druhý, jak se jmenuje? Ano, přiznávám, nemusíš mi to hned házet do ksichtu“, Miroslav se odmlčel, jako by poslouchal hlas boží,, „odměna mě čeká slušná, Vatikán mi překopne nějaké drobné...no tak dobře, miliony, ale to mělo být na důchod, ne na mé živobytí v tomto produktivním věku.“

Miroslav se sklání před tváří boha všemohoucího a snaží se ovládat seč to jde, neboť je na boha dost naštvaný, jenže si netroufá ho urazit. Sedí do noci a přemítá. Bojí se budoucnosti, jeho chvilka výslechů na policii sice už přišla, ale jeden nikdy neví, co ten Ištvan s křivou hubou má schovaného v rukávě. Miroslav ví moc dobře všechno co nadělal, jak byl arogantní, jak věci zakrýval a nazýval je jinými jmény, jen ne korupcí. O tom nechtěl přemítat. To nechá soudu božímu.

 Ve stejnou dobu, jakoby náhodou kleká svatý Petr II, s přezdívkou „pan čistý“. I on není šťastný s jeho životem. Jeho hlas k bohu je sice mírný, ale stejně tak vyčítavý, jako hlas Miroslava. „Můj bože na nebesích“, začíná mírně svatý Petr II, „skláním se před tebou s plnou podporou prohlášení, že ne má, ale tvá vůle se staň, jen si nejsem jistý zda to, co se stalo se mnou v posledních týdnech a s mojí Janičkou, nebohou, která sedí v lochu za nic, byla tvoje vůle. Byl jsi doma, když ji zatýkali? Mám věřit tomu, že jsi nic neudělal pro její záchranu? Ne že bys musel, ale ..no ano, ona je takový generál, a na lidi byla jako ras, ale já ji miluji můj spasiteli a nechci se jí vzdát. Mám takové ženské rád, které velí, vedou a vědí co chtějí. To je moje gusto, taková mě vzrušuje. Moje manželka ke mně ochladla, nevím, nechci to rozebírat, ale Jana mi dávala nový život do žil. Teď ji postrádám kam chodím a snažím se těm hlupákům v Olomouci  vštěpit myšlenku, že ona nic, ona muzikant, ale ti lidi jsou jako z kamene. A můj rozvod? Vím, není to křesťanské se rozvádět, ale někdy člověk musí udělat věci i proti tvé vůli.“ A při těch slovech políbil Petr II okamžitě malý kříž, co držel křečovitě v ruce. „Proto jsem se tolik snažil tě na druhé straně uspokojit, věci jsem zmanipuloval aby se ten zákon o návratu majetků tvé církvi schválil za každou cenu. A zdařilo se, ne? To by snad mohla být polehčující okolnost, nemyslíš? Teď mě trápí ty výslechy, už se nemohu dočkat až to skončí, ale skončí to? A kdy? Nevím nervozitou kam mám šlápnout, nedovedu sedět na jednom místě, přiznám se, že mám špatné svědomí. Nevím kolik toho ten zatracený Ištvan na mě má a to mi užírá život dnes a denně. Když slyšeli naše tajné telefonáty, nedej bože, no jako ty nedej, nebo nedovol..však víš co myslím... aby se tam dozvěděli všechno. To bych asi skončil za mřížemi i já. Co bych měl z mého života? Prosím tě úpěnlivě, abys to nedopustil. Mysli na ty získané miliony bože můj. Mysli na Vatikán a na kněze, kterým jsme těmito restitucemi život vylepšili. Jsem tvůj oddaný služebník, nedopusť na mě bídu a hlad.“

 Petr a Miroslav oba dva ve stejnou dobu hovoří k bohu mocnému a laskavému. Oba mají černé svědomí, jeden víc, jeden míň, jen my nevíme který víc a který míň. Jejich vláda skončila. Nyní mají zájem na rychlém řešení případu, který se podle nich nehýbe a tohle čekání jim užírá minuty z jejich životů, ale bůh všemohoucí a vševědoucí jim neodpovídá. Mlčí. I to je štve, leč s ním raději zadobře. Dopadne to podle jejich představ? Budou svobodní občané až se vše vyšetří? To nevíme. Pomodleme se tedy s nimi: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé.....“

Frank Krejčí