Necenzurujeme.cz

Petrovi rodice byli od sveho detstvi oba vedeni k vire, k Bohu, k cirkvi. Naopak Vojtovi rodice ne. Vliv rodinne vychovy byl videt na nazorech obou chlapcu a nekdy je tento rozdil v nazorech privadel do vasnivych diskuzi. Petrovi bylo uz 22 let, Vojtovi 21. Mladi muzi, oba vzdelani, ale s pomerne ostre vyhranenymi nazory. Nic u nich nesvedcilo o tom, ze by tito dva mladi muzi mohli kalit sve pratelsvi bojem o naucene pravdy a prece kalilo. 

“Skoda ze Vojta nechce pochopit to, co je videt vsude kolem nas. Od neprobadaneho, tajuplneho vesmiru, po nasi zem, tak dobre zorganizovanou, vsim obdarenou, jakoby nebylo na nic zapomenuto. Nezda se skoro mozne, ze tohle vse vzniklo cirou nahodou, ci jakymsi nahodnym vyvojem”, mysli si casto Petr. 

Kdyz Vojta vkrocil do jeho podkrovniho pokoje, zustal zarazen Petrovymi slovy. Z cista jasna ma odpovedet na otazku, proc je tak zatvrzely, nepristupny k zazrakum, ktere musi prece videt kolem sebe i slepy.  

“Co to je Vojto, co te nuti verit v nahody, aniz bys vzal Boha v uvahu? Proc?” 

“Zase zacinas? Proc s tim nedas uz pokoj?”
 
“Nevim, proste si myslim, ze jsi na omylu, ze jsi zbytecne kruty a slepy kdyz tvrdis, ze veci se staly pomalym vyvojem, bez vyssi moci, ci vyssiho zasahu. Proto.” 

“Podivej, neni to davno co jsme vse rozebirali a stejne nedosli k zadnym, zaverum. Ja proste nejsem ochoten verit na nejake mysticke postavy z knihy ktera byla prepsana desitkami lidi tak, jak se jim to hodilo.” 

“Svata bible je zaklad krestanskeho uceni, najdes v ni vse co potrebujes, abys pochopil zazrak naseho vzniku. Od lidske hrisnosti po Boziho spaseni a Jezisovu obet.” 

“No a? Chces-li tomu verit, nic proti tomu nemam, krome toho, ze se poddavas slovum tech, kteri dobre vedeli, co do bible vkladaji. Bible byla vypocena lidmi 200 let po Kristovi, kdo zarucuje, ze to, co je tam psano je skutecna pravda? Zbytecne propadas vlivu tve vychovy”.
 
“A ty ne?”

“Ja ne. Me rodice nikam netahali, nic mi nezakazovali, nenutili me verit nebo neverit, pouze mi dali svobodu v premysleni. Tvoji rodice te nahaneli do kostela, jako by to melo neco vyresit. Nutili te, vzpomen si jak jsi nerad kracel pres dvere kostela a nechal nas venku zertovat s holkama. Nas, ty svobodne, bez predsudku. Kdo z nas byl tedy ovlivnen vic? Ja a nebo ty?”

 “Moji rodice mi jen ukazovali tu spravnou cestu dokud jsem byl mladsi, zbytek zustal na me. Ja jsem ten, ktery se rozhodnul obdivovat Boha, prijat Jezise za spasitele a nebe za konecny domov.” 

“Vidis Petre a v tom se neshodneme. Ja te znam a vim ze to myslis dobre, lec nechces pochopit, ze ja mam rovnez sve nazory. Neustale zacinas ty, ne ja. Nekdy si neodpustim sarkastickou poznamku, ale v podstate ti nevycitam smer, kterym se ubiras. Nebo ano? A na vic, rikas, ze ti ukazovali tu spravnou cestu. Co by se stalo, kdyby ti neukazovali zadnou cestu a nechali te, at se rozhodnes sam? Myslis, ze bys mluvil tak, jak ted mluvis?” 

“Urcite ano.” 

“Skutecne? To prave se nikdy nedozvime, mam pravdu? Jsi takovy, jaky jsi diky vlivu rodicu, vlivu kostela, vlivu cele vychovy. Videl jsem u vas jak se musis modlivat I kdyz ti to vadilo, vzpominas? Byli jsme jeste blbi kluci, nebavilo nas to, ale tvoje mama te pohrozila, proto jsi pokleknul a zacal tu svoji meldovacku, naucenou, bez premysleni. Tak te ovlivnovali denne. Nerikej ze ne.”
 
“Byl jsem kluk, jiste, mel jsem zajem o hry, na Boha jsem tolik nemyslel, ale vedel jsem ze je, ze me chrani, ze me miluje. Muzes to rict ty o sobe? Muzes si byt jisty, ze tebe Buh rovnez miluje? Pokud ano, pak mi rekni jak to vis? Nikdy jsi se k nemu nemodlil, nevis nic. Jen mi stale rikas svoji pochybnou a v zakladech slabou, nicim nepodlozenou pravdu.” 

Vojta neodpovedel. Chvilku sedel a premyslel. Mel Pera rad, byl kamaradsky, prozili spolu hodne, ale byl podle nej “ovlivneny”. Byl zpracovany, mluvil tak, jak ho to naucili. Kdyz mu byly 3 tydny, pokrtili ho, bez jeho vlastni vule. Rozhodli za nej rodice kam ma patrit v tak rannem veku a od te chvile ho ovlivnovali, ucili, nutili, nikdy nemel svou vlastni svobodu.

Ja jsem tyhle problemy nemel. Nasi neveri, to vim, ale moc o tom nemluvi, dali mi moji volnost. Necitim se o nic horsi, ci lepsi nez Petr, jen s tim rozdilem, ze me nepokrtili a kdyz mi bylo 18, tata se me zeptal zda chci byt pokrten jako Petr. Dal mi moznost, ja ji zamitl. Necitil jsem potrebu a jsem stasten takovy , jaky jsem. Jsem proto horsi nez Petr, ktery je clen cirkevni rodiny?  

“Peto, jdu domu. Nemohu pokracovat, nic nevyresime. Vim jen to, ze zeme se toci, ze vesmir je veliky, ze slunce sviti a je nam teplo. Vim, ze to nemohlo prijit za 6 pracovnich dni, jak bible tvrdi, ze Buh potreboval na stvoreni vseho. Vim, ze je to volovina, to je vse. Jak se to vse stalo nevi zatim nikdo, zadny vedec nemuze tvrdit ze vi. Tak ani ty nevis. Jen veris, na rozdil ode me, ktery neveri. To je vse co nas deli. Pockejme si, az se to zjisti avsak do te doby chci byt spokojeny se svym zivotem, ktery je nakonec stejny jako tvuj. Oba jsme mladi, oba se chceme ozenit, oba cheme zit v klidu a neco v zivote dosahnout”.

 “Buh s tebou kamarade, budes ho potrebovat”. 

Diskuze se ukoncila. Zadny nevyhral, zadny neprohral.  

“Osud sam je nevyzpytatelny”, mumla si po schodech Vojta,  “nic neni na svete vyresene, nikdo z nas dvou ani tech ostatnich nema patent na rozum. Jedni se upinaji k Bohu, jini ho popiraji. Jedna vec je jista, ze kdybychom se oba narodili v Arabii tak verime v Allaha, kdybychom se narodili v Cine tak verime na Budhu. Katolici tvrdi sve, Zidi tvrdi sve, Indove tvrdi sve a jeste k tomu veri na posvatne kravy a my jsme volove, ze to vse bereme vazne, nebot se mi zda, ze tento svet je trochu priblbly.”  

Frank Krejci