Necenzurujeme.cz

Abych vsak dobre popsal zdejsi zivot, musel bych zacit serii clanku na pokracovani, to se mi zda nerealne, kdyz pro nic jineho, tak hlavne proto, ze bych nenasel dostatek ctenaru, kteri chteji cist o zemi rozlozene na vice jak 7,000 ostrovu.

Je to priliz daleko, nesouvisi to s zadnou politickou, hospodarskou ci ideoilogickou situaci v Evrope. Jeden clanek tedy postaci. 

Vsem je asi znamo, ze Filipiny je zeme tretiho sveta, jak se jim bezne rika, kde jsou v podstate 2 spolecenske vrstvy. Bohati a chudi. Ma to sve duvody, ktere se daji popsat kriticky, lec situace se tim neupravi. Ustaleny system se tim nezmeni.  

Rika se tu, ze veskere bohatstvi zde ovlada pouhych devet rodin. To znamena, ze v jejich rukou je v podstate vse, co ma hodnotu.  Jedna z tech deviti rodin vlastni jeden jediny pivovarsky monopol, ktery na Filipinach existuje, San Miguel Brewery. 

A jelikoz asi, nevim to jiste, obkoukali od Cechu jak se vari dobre pivo, tak jejich San Miguel se da i pit.  Rikam da se pit, ale to jen tehdy, kdyz jste uz davno nepili Ceske pivo, nebo jste si zvykli, jak ja v Americe, na Americke “curanky”. 

Rikam od Cechu, aniz jsem si to overil, ale trochu mi tomu napovida jejich nalepka, na ktere vzdy stoji “Pale Pilsen”. Nebo druhe pivo je Pisner Beer. Nahoda? Slovo Plzen na jejich nalepkach? Jine svetove pivovary rovnez uzivaji slovo Pilsner, nebo Pilsen, predpokladam tedy, ze se to muze. 

Tahle bohata rodina ma tak silny monopol, ze se sem nedostane jine pivo ani nahodou. Myslim tim jinou svetovou firmu ktera vari cizi pivo. Podplaceni se nepodari, presto ze podplaceni je silnou tepnou zivota v teto zemi. San Miguel rodina ma zajisteno v kazde slozce vlady svoje prvenstvi, nelze tuto silu nabourat. Tohle netvrdim ja, to slysim od jinych. 

Dalsich 8 rodin ovlada trhy s ryzi, se spotrebnim zbozim a jine. Je to neprustrelna skutecnost. Na druhe strane do nebe volajici bida je neskonale viditelna a lidi co maji jen trochu meke srdce se citi strasne. Casto by se rozdali. Odvratit oci je mozne jen vnitrnim zatvrzenim, coz jsem uz dosahnul, nebot jsem pochopil, ze 84 milionu Filipincu nemohu uzivit sam a davat jednomu, dvema je doslova pachani hrichu na ostatnich.  

Bida vsak neni vzdy viditelna na ulicich Manily, hlavniho mesta, skoro vubec ne v tech castech, kde se zda, ze mesto jde ruku v ruce s pokrokem, jako je treba cast, ktera se nazyva Makati. Krasna auta, poslednich znacek se prohaneji po sirokych ulicich, po chodnicich se vali davy dobre oblecenych a nasycenych lidi. Staci vsak odbocit do mene vyznamnych ulic a zdesite se.

Hlad a bida se vam otevre pred ocima jako stara, zasla kniha.  Mam svuj vyhraneny nazor na to, co denne vidim, nemohu vsak zmenit z teto skutecnosti ani milimetr. Naucil jsem se to prijimat, nevnimat, neprozivat. 

Bezna, chudobna rodina ma ne mene nez 6 deti, vetsinou vsak 8 nebo 9 deti. Bydli v necem, co se neda nazvat domy, any chatky, ani chatrce, nevim zda najdu ceske slovo na sestavu starych drevennych desek, pokrytych strechami ktere jsou v nejlepsim pripade z vlniteho plechu, bezne vsak z kusu jakesi povoskovane latky. Pod touto latkou je pak jedna mistnost, ktera slouzi jako loznice, obyvak, kuchyn a vse co si dovedete predstavit. Zachod je ve volne prirode, cili kdo si najde misto, tam si ulevi. Smrad a spina tece ze sten, hlad na vas civi, oci se vam zaviraji. 

Vsichni vsak porad neco zametaji, tedy, jakoby uklizi. Vari se venku na ohnisti, deti se vali ve spine, dychaji vyfukove plyny projizdejicich  aut, nakladaku a motocyklu, ktere nemaji zadnou katalyzacni ochranu, cili veskere jedy jdou primo do detskych plic. Neni divu ze prumerny vek Filipince je mnohem nizsi nez v jinych, vice vyspelych statech. 

Nikdo se nad tim ale priliz nepozastavuje. Nejhorsi je, ze to, co popisuji neni jen v Manile, ale v kazdem meste ktere jsem kdy navstivil, nebo jim projizdel. Nejhorsi je to vubec v tak zvanych provinciich. Jinak bychom tomu rikali “na venkove”. Na nescetnych ostrovech, kde casto nemaji dosud eletriku, sviti svickami, vice vsak lojem, nekdy i olejovymi lampami.  

Nejvice je mi lito deti. Vyrustaji s tim, ze az dospeji, budou pomahat zivit celou rodinu. Proto vetsina mladych devcat i chlapcu odchazi za praci do Manily, mnoho devcat se vrha do prostituce a posilaji pak domu vetsinu penez, ktere vydelaji a ze vydelaji malo to mi verte.  Rodice je vsak vedli k tomu aby prizpivali na uziveni mladsich sourozencu a vliv rodiny je zde neprekonatelny. Penize jsou prijimany i v tech pripadech, kdy prisly od dcery o ktere vedi, ze je vydelala prodejem sveho tela. Penize jsou penize. Zadny stud, zadna moralka, zadne vycitky.

 Antikoncepce je pouze slovo, zdrzenlivost je neznama a pan farar jim rika, ze deti jsou bozim pozehnanim. Zbavit se ditete potratem je neodpustitelny hrich. Deti se tedy delaji jako na bezicim pasu, jelikoz vetsina muzu nedokaze rozpoznat, ze vice deti prinasi vice chudoby. V kostele jim to nereknou.  

Jelikoz vetsina chudoby je v podstate nevzdelana, slusna prace se jim vyhyba a tak se casto tatik vrhne na alkohol, neschopen pak zajistit zakladni potreby pro svych 7 deti. V ocich deti je videt hlad, nouze a bezradnost. Nedovedou pochopit, ze tata nedokaze vydelat a prijimaji svoji roli zivitele/zivitelky casto uz v rannem veku bez reptani, dokonce jako posvatnou povinnost.

To vse je mozne v zemi, kde bohatstvi neni neznamy pojem. Ba naopak.  Nikdy bych nechtel ani nastinit, aby se kdokoliv vzdal sveho majetku, penez, sperku nebo nedohlednych pozemku. Ale nedokazi pochopit, ze vlada to vse vidi, nic jim neunikne, presto vsichni tihle zbozni a bohumilni lide s nasycenymi zaludky se dovedou zavrit do svych nadhernych domu, obehnanych vysokymi zdmi, zapnout si sve obrovske televize a zavrit oci na svym vlastnim narodem, trpici hladem, nedostatkem, nemocemi, a prostituci.  

Jak mohou jit pak v nedeli do kostela, pokleknout na kolena a predstirat pred svym bohem ze jsou bez uhony, veric, ze jejich buh je slepy jak 15 let stary kun, ac jim tlucou do hlavy od detstvi ze buh vsechno vi, vsechno vidi, vse si pamatuje a vsechny spravdlive posoudi. Vidite zde to pokrytectvi? Zadny strach z boziho trestu?

Koho je to vina, kdyz ne tech, co nedokazi pomoct bliznimu svemu a milovat ho jako sebe sameho?  

Frank Krejci