Necenzurujeme.cz

Zodpovědnost za „tlačení do něčeho“ přebíral přece „proletariát“, tedy my, pracující národ, nikoliv politici. Chytré, nemám pravdu? Slovo diktatura však mělo být přijato jako pozitivní podstatné jméno. A lidé si na to skutečně zvykli, ani nerozebírali. Já vím, že mě nikdy nenapadlo se tím zabývat. Ale za slovem „diktatura“ byla vlastně ukrytá „strana“ a ne náhodou to byla jediná, oficiálně  uznávaná strana v zemi, tedy strana komunistická.

Diktatura může být však různá. Na příklad diktatura jednotlivce, pak používáme slovo „diktátor“ a to je slovo hanlivé. Diktátor je usurpátor, a takový tehdy nebyl uznávaný a tím méně dnes, v době demokracie. A jsme u toho. Dnes tu máme diktaturu většiny. Má krycí název „demokracie“ a podle všech, co prosazují tuhle úžasnou demokracii je to nejlepší systém na této planetě. Ale je? Ano, máme výhody, ale nevýhody převažují. Na první pohled se to nezdá, jenže právě dnes, v této době, jsme v nevýhodách po krk. Národ je zkoušen a nastrkován do obojku, který dozajista nechce. Většina nechce a přece, obojek je vyrobený, jen tam hlavu strčit. Policie stojí na straně vládců, na lid nehledí. Chrání jen ty, kteří obojek vyrobili, lidi spíš pronásleduje. To jen tak pro uvedení příkladu.

Na druhé straně uznávám, že bez chyb se neobejde žádný politický systém a také uznávám, že ve státě musí být pořádek, lidé musí mít dokonce strach, jinak bude všude zmatek a nikdo si ani neškrtne. Musí být policie, musí být soudy, soudci a žalobci, prostě ruku na srdce, lidstvo není jednoduché tvorstvo, ovšem pak je pokrytecké hlásat heslo „pomáhat a chránit“, neboť je jasné komu dnes policie pomáhá a koho chrání. Obyčejného občana určitě ne. Snad mu pomohou opravit na dálnici pneumatiku, toť vše. Na to stačil i bývalý SNB. (pro nepamětníky to znamená Sbor národní bezpečnosti).

Komunismus byl bordel na kolečkách, to se říkalo, tak abychom to nějak změnili, vymysleli jsme si starou, oprášenou demokracii. Demokracie je však zase jen diktatatura, jak jsem předeslal, diktatura většiny. Tak to vypadá zvenčí, uvnitř však jsou trhliny. V demokracii je třeba podle demokratů respektovat i jiné menšiny, rasy, a také veškerá náboženství i proti vůli některých. Jedná se přece o „diktaturu většiny“ a ta přebíjí menšinu. Za doby diktatury proletariátu se nemuselo uznávat jiné náboženství. To co u nás bylo se nechalo běžet, byť s problémy. Ale aby byl někdo nucen zavádět třeba islám na školách? Nebo mu to bylo dovoleno? Hehehe, to by dopadl jak sedláci u Chlumce. Takže teoreticky by nás dnes diktatura proletariátu ochránila úplně jistě od přicházejícího zla z východu a ne jen odtud. Z Afriky rovněž. To by prostě neexistovalo. Dá se tedy zodpovědně říct, že by nás diktatura proletariátu plně ochránila? Dá se říct, že dnešní diktatura většiny nás také chrání? Kdo si odpoví a jak, je jeho věc. Jen vkládám otázky. Odpovědi nepotřebuji.

V demokracii, která mimo jiné byla částečně uplaťňovaná i za komunistů, máme prý v rukou podle „vůdců“ tu největší zbraň a to jsou volby.

Hmm, volby, jenže když se nikdo nedívá, volby se dají zmanipulovat. Stačí mít velikou moc, veliké peníze a veliké výhody. A hlavně známosti. O výřečných hubách ani nemluvím. Nu a najednou ta slavná demokracie přestává platit. Na venek ano, ale uvnitř ne. Je to tedy pouhé slovo, na uklidnění širokých mas. Když přijde na volby málokdo nepostřehne, že krysy vylézají z děr ve velkém. Politici, kteří se pasovali na mozky národa se s úlisnými úsměvy, falešnými tvářemi a sem tam i malinkou štědrostí, (párky, koblihy, pivo a jiné chytáky) objevují na veřejnosti a tak zvaně hledají hlasy, aby se tam buď udrželi, nebo se tam dostali. Proč asi se chtějí udržet, nebo se tam dostat? To každý ví a přece jim statisíce opakovaně naletí. Vlastně pokaždé naletí. Není boha aby lidé prokoukli. Co národ vede k takové hlouposti to se nedá změřit ani přesně zjistit. A zde dost jistě platí, že „čím větší svině, tím větší úspěch“ Svině, tedy vychcaní politici tohle vědí a podle toho jednají. Nabízí úlevy, výhody, přídavky, příspěvky a mnoho jiného, co se dá slíbit, aby si voliče získali. V demokracii přece voliče potřebují, tak jak jinak? Komunisté se zvolili sami a bylo po ftákách, ale aby se neřeklo a divadlo mělo správnou šťávu, udělali také volby a nějak to vždy vyšlo, že byli zvoleni na 99.7%. Prostě byli to „štramáci“, kluci s rudou hvězdou na košili.

A v dnešní, „absolutně spravedlivé“ demokracii, kde se furt přidávají nové zákazy a příkazy, nařízení a regulace, vyhlášky a dodatky k zákonům má tedy i volič výhodu a sice svobodně si může zvolit takového politika, který bude dělat jen dobro, dobro podle jeho představ. A tak hrdý a vděčný volič jde a hodí do urny lístek a těší se, že bude líp. Při tom ví, že když ptáčka chytají, pěkně mu zpívaji, i přesto skočí do té klece a mnohdy i s radostí. A to politik také ví, takže mu není vůbec hanba se ztrapňovat třeba s „šírem“ jak to dělal ten ospálek, slavný „český“ kníže, nebo s koblihy jak to dělal „slovenský“ Babiš. Dělají jen to, co je jisté a hlavně osvědčené a co pracuje v každém případě. Osvědčená metoda vyzkoušená stotisíckrát jinými fiškundálky v této nádherné demokracii bez hranic.  

Podlézají, aby se dostali tam, kde je vše zdarmo, kde chlazené pivo teče proudem, kde oběd stoji 45 korun, kde ho vozí jako hradního pána limuzínou koupenou za peníze voličů, kde nemusí nic dělat, nic produkovat, jen vymýšlet jak se dostat „legálně“ k odměnám, případně k úplatkům, jež musí opět vypadat legálně, aby to nepobouřilo kolegy.. Závist je všude. Řekl jsem schválně „kolegy“ neboť na voliče už v tu dobu serou.

A tohle věděli ti staří Češi, ti kteří byli zhnuseni s onou starou vychvalovanou demokracií, a proto volili něco nového. Volili komunismus, jako novou alternativu ke staré ošumělé demokracii, která produkovala jen chudobu a bohatství pro vybrané. Proto přišel rok 1948, proto. Všechno je už sralo. Že ale šlápnou z bláta do louže netušili. Budiž jim odpuštěno, ale z počátku tomu věřili. Věřili skoro všichni než zjistili, že spravedlnost pro obyčejné lidi neexistuje a asi existovat nebude. Lidé jsou jen na práci a na daně. Ale bylo pozdě bycha honiti. 40 let to tak nějak šlapalo. Na starou demokracii se zapomělo, pamětníci vymřeli a mladí se vrhli tam, odkud ve 48 roce ti staří utekli. Věřili opět, zvonili klíčemi na Václaváku, jako o život a za pár let co? Opět litovali. Zase bylo pozdě. Tentokrát to ale „demokracie“ vzala šmahem. Republika se zázračně rozkradla dokonce v rekordním čase, rozprodalo se co se dalo, přišli cizí investoři kteří vše vykoupili a ještě si došlápli na to, jak se bude vyvíjet dnes už celá Evropa.Lidé zase prohráli.

A jsme u konce, tedy na začátku konce. Dnešní demokracie je už jen diktatura a jak jinak, než diktatura menšiny. Starý Zeman je jen pozůstatek nadšeného politika, který jak stále čtu, nekradl a nekrade. Menšina mu nemůže přijít na jméno, sprosťáci typu Psa Zlinského mu veřejně nadávají do hovad a opilců( hehe a na prsou mají obraz ještě většího opilce a sukničkáře Havla..paradox?) a to vše pod taktovkou pana premiéra. Svět se velice změnil. Do země se zvou vetřelci ve formě nové, jakési muslimské víry, dělají jim neskutečné výhody a když nedělají, tak je nabízí. Starý člověk už nějak dožije, si myslí a nová krev hrdložezů se protlačuje do celé Evropy dnes a denně. Už se nikdo ani nestydí za svoje odporné názory, viz Diensbier, je jim to jedno. Věří ve svůj úspěch. Jak tohle dopadne nelze přesně říct. Ale zhruba se dá konstatovat že zle. A to se vše odehrává v té slavné a dobře fungující demokracii kde nám byl slíben dokonce „dobře fungující stát“. Pamatujte si to ovečky až vás zase dostanou k urnám. Pamatujte si slova ČSSD a jejich slibů o dobře fungujícím státu. Funguje skutečně dobře? Takhle si to nepředstavovali voliči dobra v 1989. Voliči nové, naprosto „dobře fungující demokracie“.

A tak mnohé určitě napadá, proč jsme vlastně ten socialismus vyštvali? A sebe se ptám, proč člověk skutečně zmoudří až na stará kolena? Kdysi, jak si vzpomínám, mi můj bývalý neboštík tchán říkával: „Jen počkejte mudrlanti. Jednou budete toho vašeho milovaného Havla proklínat. Jednou budete litovat, že ten váš rok 1989 vůbec přišel.“ Jak to mohl vědět?

Frank Krejčí