Necenzurujeme.cz

Rozdíl je v tom, že rozumný levičák bude podporovat ty schopné a nadané, kteří mají dobrou vůli se o plody svého úspěchu podělit s těmi méně šťastnými…, nikoli sobce, kteří třeba vystudují za naše peníze, ale pak své znalosti zúročují v cizích zemích, protože jsou tam nižší daně či několikanásobně vyšší platy, viz „Děkujeme, odcházíme“, místo aby se našim daňovým poplatníkům odvděčili za to, že jim de facto zaplatili většinu nákladů na vzdělání.

Pravičák nerozlišuje úspěšné „sobce“ a „nesobce“, tudíž by problém řešil nesolidárním školným (zaplať si studium sám… a pak je fuk, jestli pracuješ/podnikáš u nás nebo v nějakém platovém či daňovém „ráji“…), což by ovšem velmi neblaze postihlo talentované mladé lidi z nemajetných rodin.

Sluníčková část levice naopak znevýhodňuje schopné, aby se ti méně schopní necítili tak „odstrčení“, viz rušení klasického známkování, „divoká“ inkluze, pozitivní diskriminace apod., což poškozuje ekonomiku podobně, jako když Komunisté vyhazovali vzdělané, schopné, ale politicky „závadné“ lidi, jež nahrazovali méně schopnými tzv. „dělnickými kádry“. Podobná zhůvěřilost je současná tzv. pozitivní diskriminace, resp. afirmativní akce, příp. kvóty všeho druhu, ne jen ty „pro ženy“, které vlastně ženám říkají, že jsou „něco méně“, protože potřebují, aby je stát zvýhodňoval oproti mužům.

Proto plně chápu Markétu Šichtařovou a další hrdé, inteligentní a schopné ženy, které se prosadily i bez kvót a které kvóty naopak urážejí právě proto, že z principu ženské pohlaví jako takové snižují do „chudáčkovské“ role. Buďto si přiznám, že jsem v něčem „slabší“, pak mohu požadovat kvóty, nebo budu tvrdit, že jsem „stejně dobrý“ jako ostatní, pak mě ovšem kvóty budou ponižovat, případně mi budou „ukradené“.