Jak poznáte skutečného lidumila od sluníčkáře?
Skutečný altruista nemá problém chodit třeba s nevzhlednou, ale chytrou holkou na vozíku, sluníčkář toho schopen nebude, ale o to víc bude vykřikovat, že musíme zavést inkluzi a zrušit „sexistické“ soutěže krásy.
Skutečný lidumil vás častěji pozve na pivo (nebo na nealko, to je jedno…), sluníčkář bude naopak velmi „šetrný…“, ale o to víc bude volat po větší solidaritě bohatých vůči chudým.
Skutečný lidumil bude dbát na to, aby bránil poctivé lidi, zejména pak bezbranné děti, před kriminálníky (i když zrovna mají odlišnou barvu pleti či jinou víru…), sluníčkáři budou tyto kriminálníky omlouvat a dětem radit, aby se nebránily, protože tak sníží riziko možné újmy na majetku, zdraví či na životě.
Skutečný lidumil projeví empatii a porozumění i s lidmi, s nimiž nesouhlasí, a v klidu a míru s nimi bude diskutovat, sluníčkář jim bude nadávat, pokřikovat na ně, zesměšňovat, povyšovat se či psát o nich urážlivé články.
Sečteno a podtrženo: opravdoví lidumil chce skutečně pomáhat, bez ohledu na to, co z toho bude či nebude mít, zatímco sluníčkář si chce dokázat, že je „lepší“ a „cennější“, než ti „burani“ okolo…, a často také z toho „boje za dobro“ chce mít nějaké ty „dukáty“.
Skutečných lidumilů/altruistů si ze srdce vážím, naopak těch, kteří o dobru kážou jiným, ale sami se příliš „nepřetrhnou…“, tak těch si opravdu vážit nemohu.
Hudební epilog
Stačilo na téhle předělávce (Silvestr 1972) vyměnit slovo „Vietnam“ za „parlament“ a „Saigon“ za „kampaň“…, a máte velmi aktuální text.
Jak poznáte skutečného lidumila od sluníčkáře?
(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)Žádné komentáře