Necenzurujeme.cz

To znamená zůstat důstojným a suverénním spojencem západu, ale zároveň si držet přátelské vztahy i s východem, resp. s ne-západem. Jenže „pravdoláska“, stejně jako někdejší budovatelé „zářných zítřků“, uvažuje stylem � kdo nejde s námi, jde proti nám…, takže nebýt zlý na Rusko znamená „tažení Česka na východ“.

Komunisti tvrdé linie tomu říkali „kontrarevoluce“, případně „revizionismus“. Zeman není proti západu, Zeman je něco jako „západní revizionista“, když si vypůjčím tenhle termín z komunistického žargonu, protože říká, že ne všechno dělají na západě dobře, že vždycky neplatí úsloví � západ, náš vzor, že v něčem může mít pravdu třeba i to Maďarsko nebo Česká republika. A to fanatickým zastáncům západu se studenoválečnickým myšlením logicky připadá jako „směřování na východ“, podobně jako Biľakovi a spol. připadalo pražské jaro 1968 jako „kontrarevoluce“ a „pokus o návrat ke kapitalizmu“. Je to podobný konfrontační způsob myšlení, jen stačí prohodit „východ“ a „západ“...

Zeman má podle mého dost věcí společných s Alexandrem Dubčekem. Oba vzešli z establishmentu své doby, Dubček byl dlouholetý politik KSČ, Zeman zase dlouholetým politikem posametového období. A oba symbolizují snahu prosazovat vlastní českou, resp. československou cestu ve vztahu ke spojencům. V roce 1968 to byla emancipace vůči linii určované Sovětským svazem, v současnosti je to emancipace vůči linii určované Bruselem a Berlínem. Zeman ani Dubček ovšem nevolali po odříznutí se od spojenců a po „přejití na druhou stranu“. Ani Zeman ani Dubček nebyli elitáři, ale opírali se o podporu obyčejných lidí, snažili se mluvit jiným jazykem než ti před nimi, říkali, že jisté věci byly prostě špatně a je nutné je zásadně změnit, a právě i za cenu, že se budeme muset více vymezit vůči spojencům a razit nezávislejší politiku.

Samozřejmě jsou tu i podstatné rozdíly � v současnosti nehrozí, že by nás řekněme Německo nebo nějaká jiná západní mocnost vojensky okupovala, spíš půjde o ekonomický nátlak…, dalším rozdílem je, že Zeman je větší realista, zatímco Dubček byl idealista, v určitých věcech možná až trochu naivní, protože si nepřipouštěl, že by nás Sověti a spol. mohli doopravdy obsadit, i když něco podobného se necelých dvanáct let předtím, na podzim roku 1956, přihodilo Maďarsku. Zeman je o něco „drsnější“, Dubček byl spíš citlivější. Ale to jsou jen detaily, ta hlavní podstata je hodně podobná.

Chceme jít svou vlastní cestou, chceme být ostatním důstojnými a férovými partnery, nechceme zpřetrhávat spojenecké vazby, ovšem odmítáme být „poslušnými mopslíky“, ať už „západu“ či „východu“, nejsme ani Němci, ani Rusové, jsme Češi, Moravané a Slezané, stejně tak nejsme ani západní, ale ani východní Evropa, jsme střední Evropa!