Necenzurujeme.cz

Ovšem…, když se vymýšlela lidská práva, někteří je dokonce počítají mezi tzv. „přirozená práva“, tedy cosi „univerzálního a nadčasového“, asi jako božský původ egyptských faraonů, ve skutečnosti vzešla z výlučně západních hodnot a stálo by za to vyzkoumat, kolik procent „nebílých“ intelektuálů ze zemí mimo USA, Evropu a tehdejší SSSR mělo možnost do tohoto seznamu nějak výrazně zasáhnout. Samozřejmě, můžeme se odvolávat na OSN, jenže jaká byla tehdy v OSN situace? Jaké slovo tam měly „nezúčastněné“ země, které nebyly zapojeny do studené války? A kolik jejich zástupců si mohlo dovolit hlasovat skutečně nezávisle…, na zájmech USA i SSSR?

Spousta lidí v chudých zemích, kteří znají západ jen z televize…, si ho naivně představuje co by „ráj na zemi“…, ovšem kdyby tito lidé věděli, že přijetí „západních hodnot“ neznamená jen likvidaci „západní“ kultury, ale znamenalo by likvidaci kultur všech, ve prospěch jakési „univerzální hamburgerové kultury“…, jsem přesvědčen, že by velmi rychle na západ změnili názor.

Vnitropoliticky se prosazuje rovnost všech kultur a všech lidí, ovšem na globální úrovni si západ stále hraje na to, že má jakési „univerzální a přirozené“ právo diktovat ostatním, co jsou ty „skutečné“, „pokrokové“ a „univerzální hodnoty“. Přitom takové starobylé kultury, jako je kultura indická, čínská či japonská, jež mají za sebou poněkud jiný vývoj než „západ“ a jejichž příslušníci mají často na to, jak by ona základní lidská práva měla vypadat, dosti jiný názor, bez ohledu na to, že jejich vlády „na papíře“ uznaly onen koncept západní, např. aby se vyhnuly různým sankcím a jiným nátlakovým metodám „bohatého západu“ vůči těm, kteří odmítají hrát podle jeho not, tak tyto starobylé kultury a jejich reprezentanti často neměly mnoho příležitostí ovlivňovat mezinárodní pravidla, na nichž se koncem 2. Sv. války a těsně po ní domluvily západní mocnosti se Sověty.

Silně pochybuji, a teď nemluvím o režimech, ale o lidech…, že by většina Indů, Číňanů, ale také třeba občanů některých latinsko-amerických zemí…, chtěli pošlapat své tradice a degradovat svou kulturu na kulturu menšinovou ve vlastní zemi. Upřímně, do značné míry rozumím i muslimům, kteří jsou na západ naštvaní, že je stále peskuje, aby ve vlastních zemích dodržovali „západní“, nikoli „přirozená“, lidská práva, aby přijali model tzv. „otevřené liberální společnosti“, ale hlavně…, tlačí rozvojové země k vynuceným a často pro ně nevýhodným obchodním dohodám.

Namyšlenost západních liberálů, lidskoprávistů a „morálních imperialistů“, ekonomický nátlak a vojenské „humanitární“ intervence „ve jménu svobody a demokracie“ na straně jedné…, na straně druhé pak naštvanost lidí z chudých zemí na „bohatý namyšlený západ“, radikalizace (ne jen) islámu a terorizmus jako vyjádření protestu proti těmto pseudohumanistickým a pseudouniverzálním hodnotám, pocit, a často oprávněný, že vyspělé země by se měly více o své bohatství dělit se zeměmi chudými a že „když tak nečiní, vezmeme si svůj díl sami, třeba masovou imigrací…“…, to všechno jsou „spojené nádoby“ a platí, že jedno fakticky podporuje druhé a podněcuje mezikulturní zášť a nenávist na všech stranách!

Proto jsem čím dál pevněji přesvědčen, byť jde o „běh na velmi dlouhou trať“, že cesta k výraznějšímu uklidnění napětí a ukončení mnoha válek vede právě opačnou cestou, než jakou razí a razila vrchnost západních velmocí. A nepíši to zdaleka poprvé: musí se přestat s „humanitárním bombardováním“ a „vývozem lidských práv“ za pomoci hrubé síly, ale i s ekonomickým nátlakem na chudé země typu – nehrajete podle námi nadiktovaných pravidel, uvalíme na vás tvrdé sankce, omezíme s vámi obchodování, atd., atd. Výjimkou jsou samozřejmě zákazy vývozu zbraní a vojenského materiálu zemím, které se chovají agresivně nebo které popravují „jak na běžícím pásu“. Také je přirozené se bránit sankcemi vůči zemím, které nás nějak ohrožují, kupř. úmyslným tolerování masového úprku svých obyvatel směr Evropa či USA.

A tady narážím na onu druhou stranu mince. Zemím, které nás „nechávají na pokoji“, nepodporují tu různé „páté kolony“, náboženské fundamentalisty a podobně…, bychom měli dát záruky, že jim nebudeme (západ) mluvit do jejich politického zřízení, do jejich představ o tom, co by měla být ona základní lidská práva, nebudeme si hrát na „pana učitele“, který se k mnoha nezápadním zemím chová jako k „nezbednému prvňáčkovi“ a nebudeme lidem těchto zemí nutit, řečeno s nadsázkou, „hamburger a colu“, tj. nebudeme je nutit, aby své trhy otevřely ziskuchtivým západním korporacím, místo toho jim rádi dle svých možností pomůžeme, aby se sami dostali na vlastní nohy, ideálně podle hesla – než někomu ryby nosit, je lepší ho naučit ryby chytat � a já k tomu dodám – a nekazit jim to záplavou superlevných ryb z dovozu.

. Na druhou stranu bychom měli dát najevo, že jakmile se začnou míchat do našich věcí, začnou jakýmkoli způsobem ohrožovat náš způsob života, např. finanční podporou radikálů a fundamentalistů všeho druhu, přijde rázná a tvrdá odveta. Jednoduše – vy nám nemluvte do našich věcí, my vám nebudeme mluvit do těch vašich, na tomto základě můžeme být dobrými partnery, ač se třeba naše politicko-společenské uspořádání či hodnoty liší od těch vašich.

Jestli si ovšem západ bude myslet, že křivdy bývalého kolonializmu odčiní tím, že sice na povrchu si bude hrát na „hlasatele rovnosti, tolerance a lidskosti“, na straně druhé však bude lakomý, skromnou pomoc místo obyčejným lidem bude adresovat různým pochybným a zkorumpovaným vládám výměnou za to, že otevřou své zranitelné trhy dravým ziskuchtivcům z bohatých zemí…, tak se obávám, že se časem, ať už pod vedením Číny nebo nějaké jiné mocnosti, nakonec spojí chudší zbytek světa proti bohatému, morálně pokryteckému západu. Prvním signálem byla schopnost usmíření Ruska a Turecka po onom sestřelení ruského vojenského letadla tureckou armádou či obcházení západu v otázce Sýrie, což se samozřejmě nevyřeší „humanitárním bombardováním“ na základě neprůkazného tvrzení, že „za smrt krásných nemluvňátek může Asad, Asad, a dotřetice Asad, jinou verzi nepřipouštíme“.

Věc se může pohnout jen sebereflexí západních velmocí a jejich uznáním, že dosavadní hraní si na „morální monopol“, „patent na ty správné hodnoty“, a zjm. Spousta nesmyslných vojenských intervencí či vyzbrojování všemožných „umírněných rebelů“ či „pátých kolon“ bylo naprosto špatně a už se nebude opakovat. Jestli že totiž my budeme pomáhat „pátým kolonám“ jinde, nemůžeme se pak divit, že jiní budou podporovat „páté kolony“ u nás, podle hesla – jak vy k nám, tak my k vám!!!