Necenzurujeme.cz

Šlo o pozměňující návrh Marka Bendy, který byl zprvu sněmovnou schválen, avšak poté byl zákon jako celek zjm. Částí poslanců ANO „smeten.

Poslanci odmítli omezení kouření. Sobotka svolá koaliční radu kvůli hlasům ANO

„Poslanci zamítli protikuřácký zákon. Nepomohlo ani zmírnění úplného zákazu kouření, které chtěl prosadit ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček (ČSSD). Ve sněmovně totiž prošlo vytvoření oddělených a neobsluhovaných kuřáren v restauracích. V závěru – poté, co projednali více než dvě stovky pozměňovacích návrhů a po dvou zpochybnění závěrečného hlasování – poslanci novelu neschválili. Ministr výsledek označil za porušení koaliční smlouvy vzhledem k tomu, že většina poslanců ANO byla proti nebo se zdržela.“

A dále:

Návrh, který předložil Marek Benda (ODS), však ministr vnímal „na hranici toho, kdy zákon má mít smysl“. I takto upravený však podle Němečka zákon stále „zachovával všechny zásadní principy, se kterými jsme do toho šli“.

Konec citace

Z toho vyplývá, že i tehdejší ministr zdravotnictví za ČSSD sice nikoli nadšeně, ale přece jen akceptoval ponechání kuřáren bez obsluhy. Kdyby se tehdy ANO nezačalo vymlouvat, že takto upravený zákon ztratil původní smysl, pročež pro něj velká část jeho poslanců nezvedla ruku, mohlo se dojít k rozumnému kompromisu.

ANO pohřbilo protikuřácký zákon a chce prosadit svůj. Po dnešku neprojde, myslí si jeho autor

Tady stojí za citaci následující:

„Komplexní protikuřácký zákon sociálních demokratů hnutí ANO odmítlo s tím, že je vykostěný, protože umožňuje hospodským zřídit si v podniku kuřárnu.“

A rovněž tento výrok poslance Ano, Radka Vondráčka, z téhož článku stojí za ocitování:

„Já jsem člověk celkem příznivý kompromisům, ale v tomto případě se z návrhu udělal paskvil. Já nesouhlasím s návrhem K1 Marka Bendy (návrh umožňující zřízení kuřáren v restauracích – pozn. red.), protože malí hospodští to prostě nemůžou udělat. Jsou to velké investice, významně bychom jim zasáhli do života. Ti velcí, kteří mají finanční prostředky, jsou schopní si provozovnu upravit a pak budou mít určitou konkurenční výhodu proti těm, kteří na to nemají. Někdy je to i trochu o odvaze říct: radši ne. Neexperimentovat tady u nás ve Sněmovně a radši to zkusit znovu a lépe.“

Opět účelový argument. Mnoho zastánců tvrdé podoby zákona argumentovalo, že „zřízení kuřáren by bylo příliš drahé“, jako by majitelům restaurací a hospod někdo ty kuřárny „nařizoval“, ačkoli šlo jen o jejich „nezakázání“. Ostatně znám i menší podniky, které to takto mají zařízeno.

Také je známo, ačkoli většina médií o tomto faktu mlčela, že v mnoha zemích EU, kde protikuřácký zákon mají, jsou kuřácké prostory v restauracích v nějaké podobě povoleny, ať už s obsluhou či bez ní. Kuřárny bez obsluhy by neohrožovaly ani nekuřácké hosty ani personál, krom těch pár minut, které zabere občasné vyvětrání dotyčné místnosti. Také jsem přesvědčen, že taková kuřárna je i z hlediska zdravotního „menším zlem“, než když lidé, včetně dětí, budou muset na ulicích chodit kolem hloučku kuřáků, stojících před hospodou.

To ovšem zřejmě nikoho nezajímá, zjm. Pana Ondráčka a jemu podobné politiky, kteří chtějí „buď vše, nebo nic“, ačkoli tvrdí, že jsou „celkem přízniví kompromisům“. A to je velmi špatně, protože takto zákon budí dojem, že neřeší „jen“ ochranu nekuřáků před následky pasivního kouření, ale že má za cíl pomocí mocenského nátlaku „převychovat“ kuřáky ve stylu – my je „vyženem do deště a mrazu, tak budou muset přestat kouřit, nebo kouření alespoň rapidně omezit“.