Necenzurujeme.cz

S návrhem pana Chvojky principiálně Souhlasím, chápu to jako rozumnou investici, která sice bude stát nemalé veřejné peníze, ale v horizontu pár dekád se mohou několikanásobně vrátit, což se pokusím vysvětlit.

odkaz na původní zprávu:

Děti nepřizpůsobivých musí chodit do školy. I kdybychom jim za to měli platit, říká nový ministr Chvojka

Avšak musí tam být dohled, aby takto vynaložené peníze jejich rodiče nezneužili na něco jiného. Bez krácení dávek rodičům, kteří hrubě zanedbávají vzdělání svých dětí, a také předškolní výchovu, to nejspíš nepůjde, leda snad zavedením něčeho typu „prospěchového stipendia pro děti“, otázkou je, v jaké formě. Ta formulace by měla znít trošku jinak – jde o to děti nepřizpůsobivých vzdělat, nikoli pouze „přimět je chodit do školy“, musí se ošetřit, aby pro ně škola nebyla jen „bezplatnou jídelnou, kde se mohou dostatečně vyřádit“, ale aby měly motivaci se v té škole opravdu učit.

A pokud, jakmile opustí školu, se dostanou do prostředí lidí, pro které nemá dosažené vzdělání valnou cenu, pak je to těžký průšvih. Proto je důležité vedle principu solidarity a „společenské investice“ uplatnit také princip zásluhovosti – když se budeš poctivě učit, dostaneš za to odměnu (řekněme nějakou formu zábavy, která by pro tyto děti jinak byla obtížně dostupná).

A pak je ještě další otázka, jak hodnotit, zda se dotyčný žák „snaží“ nebo „fláká“, protože ne každý, kdo se „tvrdě učí“, má vyznamenání, přesto když má motivaci už od základky na sobě pracovat, může to v životě daleko dotáhnout, takže ani méně nadané děti nepřizpůsobivých by se neměly „házet přes palubu“, a zhoršit tak jejich vyhlídky na pracovní uplatnění, i když pominu morální hledisko věci.

Troufám si tvrdit, čistě z psychologického hlediska, že děti nepřizpůsobivých, které navštěvují internátní školu a domů jezdí jen na víkendy, se v dospělosti pracovně uplatní lépe, protože jsou nuceny trávit i značnou část volného času se svými vrstevníky z „většinové společnosti“, pokud chtějí, aby je ostatní „brali do party“, musí přijmout pravidla většiny, což pomáhá odstraňovat špatné návyky, které dítě přebírá od nepřizpůsobivých rodičů nebo kamarádů také s nepřizpůsobivými rodiči, což se stává v tzv. sociálně vyloučených oblastech.

Teď je otázka, jak efekt internátu nahradit něčím „humálnějším“, tj. bez donucování dětí trávit volný čas mimo domov. Jediné, co mě napadá, je, poskytnout jim odměnu za to, že se opravdu učí, ale ne tak, že se jejich nepřizpůsobivým rodičům pošlou peníze, které mohou lehce zneužít k jiným účelům, ale tak, že danou odměnu poskytne škola/obec/stát... přímo dítěti ve formě něčeho, co je skutečně zaujme a zabaví, aby měly motivaci se kvůli takovéto odměně skutečně učit a slušně chovat.

Takovouhle finanční investici bych považoval za investici v pravém slova smyslu, investici do společnosti a ekonomiky státu, jednak by vzrostla vzdělanost obyvatelstva jako celku, druhak by ubylo lidí nezaměstnatelných či nezaměstnaných „z vlastního rozhodnutí“, tedy příjemců sociálních dávek, což znamená dvojí návratnost, jak finanční, tak sociální.