Kam zmizel zlatý poklad republiky
Seznámit se s tím jak se hospodařilo s naším zlatem je žádoucí. I to je ukázka jak naší bankéři a politici poškodili republiku. Zajímavá publikace Stanislava Motla se tímto problémem zabývá, vyšla s tímto názvem v roce 2003 a znovu v roce 2007. Jde o velmi seriozní dokument s řadou fotografií a kopií archivních dokumentů. Šokující, a při tom pravdivé informace jsou nejen v podtitulu kde je napsáno: „O tom, jak jsme museli spojencům platit zlatem za to, že naši vojáci mohli po jejich boku umírat ve válce proti Hitlerovi“, ale i v závěru kde se píše: „část zlatého pokladu v historických mincích i zlatých cihlách byla již v době demokracie po r. 1989 zcela bezostyšně prodána, aniž by o tom veřejnost věděla.“
Autor má každou stránku své publikace ověřenu. Prošel mnoho různých archivů, hovořil s pamětníky, pročetl dobový tisk, i knihy různých autorů k dané problematice.
Začíná tím, jak vlastně po založení republiky v r. 1918 zlatý poklad vznikal. Zajímavé jsou informace z historie Československé republiky, o významu legionářů i o jejich bojích v carském Rusku a o ochraně zlatého pokladu Ruska, který nakonec předali bolševikům.
Zajímavé jsou i kapitoly, věnované době první republiky, a oficiálním i zákulisním jednáním při vzniku Mnichovské dohody, a hlavně o osudu československého zlata při začátku německé okupace. Zlatému pokladu republiky za 2. světové války je věnováno hned několik kapitol. Jde jednak o převod části zlatého pokladu do nacistické banky, a o převod jeho části přes švýcarské banky do Anglie. Cituje i slova Winstona Churchilla, který koncem války konstatoval, že vydání části československého zlata Němcům bylo vlastně „druhým Mnichovem“. Jistou satisfakcí za zradu Angličanů v souvislosti s Mnichovem a zašantročením československého zlata, mohou být Churchillova slova na slavnostní večeři, kde prohlásil: „Nevím, jak se věci dále vyvinou a nemohu ani říci, zdali Velká Britanie půjde kvůli Československu do války. Ale jsem si docela jist, že mír, který budeme uzavírat, se nebude uzavírat bez Československa. Slibuji, že pokud budu živ, budu pracovat, abych odčinil ten hrozný zločin, kterého jsme se dopustili na vaší zemi.“ To sliboval prezidentu Dr. Benešovi. Po osvobození jsou připomenuta jednání ministra Jana Masaryka o zlatém pokladu v zahraničí.
V kapitole Vítězové a poražení je taková rekapitulace o českém zlatém pokladu. „V době před Mnichovem měla naše země, tedy Československo v různých trezorech doma i v zahraničí uloženo více než 90 tun měnového zlata. 14 tun jsme ztratili po záboru pohraničí, dalších více než 6 tun odvezli němečtí okupanti po příchodu do Prahy v létech 1939 a 1940, včetně velmi vzácné numismatické sbírky zlatých mincí. Přes 26 tun si vzali Britové za to, že naši vojáci bojovali i za Velkou Británii, tedy jako kompenzaci za výstroj a výzbroj našich vojáků a letců na Západě a přes 23 tun vydali Britové z Banky pro mezinárodní platby v Basileji.“ Dalších 15 tun zlata využili nacisté pro obchodování se strategickými surovinami.
Po roce 1945 bylo v analýze dr. Chmela konstatováno, že výše měnových ztrát představovala 135,5 miliardy korun a připočteme-li k tomu ztráty na židovském majetku, v průmyslu, zemědělství, dopravě apod., činila celková ztráta 456,3 miliardy korun. V knize není zapomenuta ani doba „studené války“. I v té době se permanentně jednalo o československém zlatém pokladu. Důležitým poznatkem v knize uvedeným je, že na základě Postupimské dohody nám mělo Německo zaplatit válečné reparace, které jsme však nedostali, ačkoli válečné reparace jsou právně nepromlčitelné.
Zajímavá je zmínka o nalezení části našeho pokladu v rakouských dolech, kam Němci všechny cennosti ukryli.
V poslední třetině knihy se píše o návratu části zlatého pokladu do republiky 20. 2. 1982 třemi speciálními letadly za naprostého utajení, veřejnost o tom nebyla informována (některé dokumenty týkající se zlatého pokladu nebyly dosud odtajněny).
V době rozdělení Československa byly v sejfech Státní banky 102 tuny zlata, při čemž Česká republika získala 63,289 tun zlata a Slovenská republika 39,137 tun zlata.
Na dotaz co je s českým zlatým pokladem? autorovi knihy řekl jeden z dobře informovaných pracovníků Státní banky České republiky: „Copak vy nevíte, že jsme před dvěma lety zlato prodali?“ A to v době, kdy na celém světě zlato získávalo na hodnotě a prakticky všechny státy zlato nakupovaly jako trvalou peněžní hodnotu. V té době se Česká republika zlata zbavila prodejem. Zlato bylo prodáno ve dvou etapách v září 1998. V první fázi šlo o 31 tun zlata a toto zlato jsme vyměnili s Německem za dluhopisy. Tehdy byl guvernérem Státní banky ing. Josef Tošovský. Je zajímavé, jak Státní banka v souvislosti s prodejem českého zlatého pokladu mlžila.
Kniha se skutečně čte jako detektivka, je nabitá fakty a informacemi, o kterých se nám ani nezdálo. Je doplněna přílohami – kopiemi archivních dokumentů a má i obsáhlý seznam použité literatury. Je napsána velmi objektivně a proto jí doporučuji všem kteří se chtějí dovědět o zlatém pokladu, který se rozplynul.
Knihu vydalo nakladatelství Rybka Publishers v roce 2003 a znovu 2007, má 263 stran, stojí 259,- Kč a lze jí koupit přes
internet např.: http://www.kosmas.cz/knihy.
Kam zmizel zlatý poklad republiky
(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)Žádné komentáře